Kupovat si počítač all-in-one je hloupost.

Místo toho si za stejné peníze můžete pořídit notebook plus monitor s větší úhlopříčkou (24"), než se u all-in-one konfiguracích vyskytují (21,5"). Uvedu příklad: místo nepřenosného Lenovo ThinkCentre EDGE 91z za 21600 Kč můžete mít například se stejným procesorem i5 notebook HP ProBook 4730s + LCD-TV monitor Samsung P2470LHD 23,6", 1920x1080 + bezdrátová klávesnice s myší, vše dohromady za cca 16500+5000+230=21730 Kč.

Získáte tak nejen větší displej se stejným rozlišením 1920x1080, ale i větší disk. Především však můžete využít mobility notebooku. Jedině USB sloty budete mít jen čtyři oproti deseti, které má Lenovo ThinkCentre. Co byste ovšem do nich zapojovali, netuším. Ty čtyři u notebooku vám jistě vystačí: tiskárna, klávesnice+myš, skener a možná mobilní internet nebo fleška. A v popisovaném monitoru získáte navíc S-Video/SCART rozhraní a digitální TV tuner v HD kvalitě.

Vím co říkám: už půl roku podobnou konfiguraci notebook+monitor+klávesnice+myš mám a je to paráda. Přeji vám krásné časy s novým počítačem.
18.5.2012 11:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

David Rath je v litoměřickém vězení.

Podle Českého rozhlasu policie v pondělí 14.května obvinila poslance a středočeského hejtmana Davida Ratha. V jeho rukou nalezla sedm milionů korun, řekla novinářům ústecká krajská státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Policisté začali již podle ní stíhat také další čtyři muže a tři ženy, které spolu s ním v pondělí zadrželi. V případu jde o podezření z poškozování zájmů EU, podplácení a sjednávání výhody při veřejných zakázkách. Zahájit trestní stíhání poslance umožňuje podle Bradáčové ústava v případě, že byl zadržen při páchání trestného činu či těsně poté. Souhlas s odevzdáním poslance soudu vydala v pondělí předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová (ODS).

Poslanec byl dopaden při přebírání úplatku ve výši sedmi milionů korun. V takovém případě by mu podle trestního zákoníku hrozilo až dvanáctileté vězení. Policisté už od podzimu monitorovali Rathovy spolupracovníky, především odposlechy. Detektivové čekali až na okamžik, kdy se budou předávat úplatky. Jedním z příjemců byl údajně Rath. Mezi dalšími je prý také exposlanec ODS a současný blízký Rathův spolupracovník Petr Kott a ředitelka kladenské nemocnice Kateřina Pancová. Policie podezírá současně i šéfy minimálně dvou stavebních firem, jednou z nich je podle serveru i společnost Konstruktiva. Policejní prezident Petr Lessy odmítli jakoukoli politizaci kauzy a vyzval politiky, aby přestali s nařčeními vůči detektivům.

Podle různých veřejných zdrojů jsou předmětem zájmu detektivů tendry ve středočeských nemocnicích. Skupina pachatelů ale údajně organizovala i podvody s eurodotacemi při rekonstrukci Buštěhradského zámku. Ministerstvo financí kvůli Rathovu zadržení pozastavilo certifikaci výdajů pro Regionální operační program Střední Čechy.

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09) v Praze novinářům řekl, že policie se v poslední době nevyhýbá vysoce postaveným. Je to podle něj velmi dobré znamení a symbol, že ČR se stává evropskou zemí. To je opravdu roztomilý bonmot. Ministr zemědělství Petr Bendl k zatčení hejtmana a poslance Davida Ratha řekl: "Je to bezesporu možná od roku 89 nejvážnější incident, protože je to přímé zatčení špičkového politika v České republice. To tady ještě doposud nebylo. Neumím si představit, že by snad policie mohla jen tak mírnixtýrnix zavřít poslance parlamentu."

Podle prezidenta Václava Klause je dobře, že policie v případu hejtmana Davida Ratha nekompromisně konala, kauza ale velmi poškozuje českou politiku a důvěru občanů i obraz země v zahraničí.

Když Ratha policie v pondělí zatýkala, našla u něj sedm milionů korun. Při domovních prohlídkách následně objevila dalších 30 milionů ukrytých v podlaze. Zatím není jasné, zda se tyto peníze našly v domě Ratha nebo u některého dalšího z obviněných.

Poslanec a hejtman David Rath se zatím na svobodu nedostane. Soudce rozhodl, že skončí ve vazbě. Důvodem je obava, že by mohl ovlivňovat svědky, nebo aby neutekl před stíháním. Ústecká státní zástupkyně Lenka Bradáčová v podvečer doplnila, že navrhne vazbu i pro zbylých sedm obviněných v případu.

Ratha neuchránila před zatčením ani poslanecká imunita. Policie využila ústavního paragrafu, který říká, že poslance může zadržet, pokud je dopaden při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Nutný byl podle ústavy ještě souhlas šéfky Sněmovny Miroslavy Němcové (ODS). Ta ho udělila v pondělí hodinu před půlnocí. Definitivně ale musí rozhodnout mandátní a imunitní výbor Sněmovny a následně poslanci hlasováním na nejbližší schůzi. K dnešnímu dni se Rath vzdal funkce hejtmana středočeského kraje a vystoupil z ČSSD. Mandát poslance s trestní imunitou si zatím ponechal, zřejmě marně doufá, že jej poslanci nevydají.

Do případu se zapojil u kriminálníků velice oblíbený advokát Tomáš Sokol. Bude zastupovat dvojici Kateřina Pancová a Petr Kott. Zřejmě proto, že to snad měli být právě oni "pokladníci", kteří celou akci tunelování veřejných zakázek a evropských dotací organizovali. Jistě mají peníze ulité lépe než Rath a tak se advokát Sokol nemusí obávat o honorář. Nejspíše již dostal zaplaceno předem.

Tady se nabízí otázka, zda může být obžalován ten, kdo přijímá jako odměnu za vykonanou práci peníze pocházející z trestné činnosti, což je u advokátů obhajujících korupčníky, bankovní lupiče a jiné zloděje zcela běžné. Máme tu sice zákon č.61/1996 Sb o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti obsahující paragraf 4 o oznamovací povinnosti v případě, že narazí při své činnosti na podezřelý obchod. Jenže ustanovení § 4 a § 8 odst. 1 zákona "se nepoužijí u advokáta, pokud jde o informace o klientovi, které získal od klienta nebo jakýmkoliv jiným způsobem během nebo v souvislosti s a) poskytováním právních porad nebo následným ověřováním právního postavení klienta, b) obhajobou klienta v trestním řízení, c) zastupováním klienta v řízení před soudy". Takže pan Sokol může být klidný, podezřelý původ peněz svého honoráře nikomu oznamovat nemusí. Dobře vymyšleno, obhájci zločinců to mají podobné jako faráři při zpovědi.

David Rath už asi osobně nepředá věcné ceny v soutěži o nejkrásnějšího psa na světě. Soutěž Středočeský pes, pořádaná pod záštitou hejtmana MUDr. Davida Ratha, je unikátní v tom, že zvítězit v ní může kterýkoliv pes bez ohledu na původ, rasu či věk. Jedinou podmínkou je, aby byl zaregistrován v některé z obcí Středočeského kraje.

Co k tomu dodat? Rath se projevil jako naprostý idiot, který přijímá úplatky v hotovosti. Nebo si byl tak jistý, že si na něj policie netroufne, že patří mezi nedotknutelné. Zdá se, že celkem nenápadný nestranický ministr vnitra Jan Kubice dodal policistům odvahu k tomu, aby nehleděli při vyšetřování nalevo ani napravo. Zatčení Ratha i dalších osob z řad podnikatelů je možná jen začátkem tažení proti korupci bující zejména při zadávání a realizaci státních zakázek především ve stavebnictví.

Když tak nad případem Ratha přemýšlím, nemají to korupčníci lehké. Sám si například nedovedu představit, jakým způsobem utají před možnou daňovou kontrolou kterákoliv firma výplatu desítek milionů v hotovosti politikovi či státnímu úředníkovi. Máme tu přece výše uvedený č.61/1996 Sb, 253/2008 Sb a také zákon č. 254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti maximálně do výše 350 000 by měl zabránit praní špinavých peněz. Ty desítky milionů nalezených u Ratha přece musel někdo vybrat v nějaké bance z nějakého účtu. Nebo to jsou špinavé peníze z tajných fondů firem a pocházejí z "šedé" ekonomiky, při které se platby realizují zásadně v hotovosti? Dalším nekontrolovatelným zdrojem hotovosti mohou být v Česku nesčetná kasina a herny, možná se ukáže, že Rath ony miliony docela regulérně vyhrál v kasinu nebo těch sedm milionů v krabici bylo jen docela obyčejnou půjčkou, na kterou se zákony nevztahují. Necháme se překvapit, bude to perná zkouška nejen policie, ale i justice.

Zájemce o studium problematiky špinavých peněz a o metodách jejich namáčení, namydlení a ždímání odkazuji na pozoruhodnou bakalářskou práci Mgr. Pavla Janíčka nazvanou PRANÍ PENĚZ - Money Laundering. Přeji krásný den, u nás ve středočeském kraji je dnes opravdu o něco lepší vzduch.
17.5.2012 11:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některá nařízení Rady EU bychom mohli v předstihu zavést i u nás.

Jedná se o rozhodnutí, která platí pro Řecko s cílem vyřešit katastrofický stav jeho hospodaření s veřejnými prostředky. Podle ROZHODNUTÍ RADY ze dne 13. března 2012, kterým se mění rozhodnutí Rady 2011/734/EU určené Řecku s cílem posílit a prohloubit fiskální dohled a vyzvat Řecko, aby učinilo opatření ke snížení schodku, která jsou považována za nezbytná pro nápravu situace nadměrného schodku, Řecko bezodkladně přijme následující opatření (dost tvrdá formulace, že?):

• snížení farmaceutických výdajů alespoň o 1 076 milionů EUR (26,875 miliard Kč!!!)v roce 2012;
• snížení příplatků pro nemocniční lékaře za práci přesčas alespoň o 50 milionů EUR v roce 2012;
• snížení objemu veřejných zakázek na vojenský materiál o 300 milionů EUR (hotovost a dodávky) v roce 2012 (7,491 miliardy Kč);
• snížení odměn volených veřejných činitelů a příslušných pracovníků na místní úrovni v roce 2012 o 10 % a snížení počtu místostarostů a souvisejících pracovníků v roce 2013 s cílem dosáhnout úspory alespoň 9 milionů EUR v roce 2012 a dalších 28 milionů EUR v roce 2013;
• snížení provozních výdajů ústředních orgánů státní správy a výdajů souvisejících s volbami alespoň o 370 milionů EUR (ve srovnání s rozpočtem pro rok 2012), z toho alespoň 100 milionů EUR, pokud jde o vojenské provozní výdaje, a alespoň 70 milionů EUR, pokud jde o výdaje související s volbami;
• snížení provozních výdajů ze strany místních správních orgánů s cílem dosáhnout úspory alespoň 50 milionů EUR v roce 2012;
• škrty příspěvků osobám bydlícím v odlehlých oblastech (?!) a škrty dotací několika subjektům pod dohledem ministerstev s cílem snížit výdaje v roce 2012 alespoň o 190 milionů EUR;
• snížení rozpočtu na veřejné investice o 400 milionů EUR v roce 2012.;
• změny týkající se doplňkových penzijních fondů a penzijních fondů, které vyplácejí vysoké průměrné penze nebo přijímají vysoké dotace z rozpočtu, a škrty, pokud jde o ostatní vysoké penze, s cílem dosáhnout úspor alespoň 450 milionů EUR v roce 2012;
• škrty rodinných příspěvků pro domácnosti s vysokým příjmem, s cílem dosáhnout úspor ve výši 43 milionů EUR v roce 2012;
• ministerská rozhodnutí směřující k dokončení procesu zavádění nové mzdové tabulky ve všech příslušných subjektech a právní předpisy upravující pravidla pro vracení přeplatků na mzdách od listopadu 2011;

  Dále musí řecká vláda provést úpravu marží lékáren a zavedení regresivních marží s cílem snížit celkovou marži na úroveň nižší než 15 % a snížení marží velkoobchodníků s farmaceutickými výrobky směrem k 5 % jako horní hranici.

  Tak co tomu říkáte? Zejména snížení marže na prodej léků by bylo užitečné nejen pro stát, ale i pro občany. Ovšem na druhou stranu je uvedené Rozhodnutí EU praktickou ukázkou toho, jak může evropská Komise složená z nevolených úředníků řídit přímo "nezávislý" členský stát díky Lisabonské smlouvě. Protože je to vždy aparát Komise, který podobná Rozhodnutí Rady EU iniciuje a vypracovává.

  Můžete si sice říci, že si to Řecko zaslouží, ale pak se ptám, k čemu mají Řekové nějaký parlament a vládu? Je to důsledek politického triku zvaném společná měna, kterým byl de facto založen evropský "federativní" velkostát pod vedením Německa s bezzubým poklonkováním Francie. Pak stačí, když některý stát přestane dodržovat některá "nařízení" či "rozhodnutí" a přijde dokonale a svoji samostatnost. Opravdu jsme si ve svých naivních představách takto představovali "vstup do Evropy"???
  5.5.2012 17:40 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Věznit zločince není levná záležitost.

  Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil požádá vládu o uvolnění dalších 940 milionů korun pro vězeňskou službu na tento rok. Kvůli zvyšujícímu se počtu vězňů podle něj nebude letos vězeňství stačit schválený rozpočet 7,5 miliardy korun. Vězeňská služba očekává, že ke konci roku bude hlídat přes 24 tisíc vězňů, což bude o tisíc víc než loni. Zatím připravuje otevření přibližně 1 250 míst v celách, asi polovina bude v nových areálech převzatých od Správy uprchlických zařízení ministerstva vnitra.

  Z částky 7,5 miliardy + 940 milionů a 24 tisíc vězňů ročně vyplývá poněkud neuvěřitelná částka 963 Kč/den/jednoho vězně. Měsíční náklad na jednoho vězně vychází tedy na 29.305 korun. Když si to porovnáte s cenou za ubytování a stravu například v nějakém domově pro seniory (10 - 15.000 Kč/měsíc včetně stravy), pak by jistě ten zbytek cca 15-19.000 Kč měl stačit na ostrahu a ještě by něco zbylo.

  Je tedy s podivem, že se naše milá vláda nezabývá vážně možností domácího vězení s elektronickou kontrolou a také pronájmem soukromých věznic, pro které by se za takových finančních podmínek řada investorů bez váhání rozhodla.

  Odkazy na články s podobnou tematikou: Náramky pro odsouzené: kšeft desetiletí, Domácí vězení: ušetřené miliony v nedohlednu, Náramky budou, až dostane domácí vězení 500 lidí, vzkazuje ministerstvo soudům.

  Ačkoliv vláda prý šetří na nákladech kde se dá, na rozběhnutí projektu "náramků" pro domáci vězně nezbývá ministrovi spravedlnosti Pospíšilovi čas. Ono požádat o téměř další miliardu je pohodlnější, než jít do výběrového řízení na dodavatele moderní technologie, která se v řadě států osvědčila už před mnoha lety. Nemusíme ani chodit pro radu daleko, Polsko elektronické náramky zavedlo již před dvěma roky.
  27.4.2012 15:20 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Koho budete volit právě vy?

  Ve víru dnešních událostí, tedy ve víru vytvářeném systematicky odborníky na mediální manipulaci s občany, se naskýtá otázka, co bude potom, až padne vratká vláda - ať už dobrovolně nebo vyslovením nedůvěry. To, že ona podivná strana nestrana zvaná lidově VeVerky skončila, je jisté. Ještě před demonstrativním odchodem madam Paeke se rozpadala díky skandálům kolem vzájemného špiclování, nahrávání schůzek a podplácení prostřednictvím nevratných "půjček" poskytovaných nepředsedou Bártou. Možná, že se zatímní místopředsedkyně vlády Peake pokusí založit vlastní stranu, která ale propadne stejně jako VeVerky.

  V další "mladé" straně mají ale jiné plány. Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek nedávno připustil, že by jeho současná strana TOP 09 mohla po případných předčasných volbách vytvořit vládní koalici s ČSSD za předpokladu, že by součet hlasů sociální demokracie a KSČM ve sněmovně nedal většinu. Podle Kalouska by vláda v případě nových voleb ovšem propásla šanci prosadit některé "životně důležité" reformy, které byly 15 let odkládány. Podle průzkumů by nyní volby vyhrála ČSSD a KSČM by pravděpodobně předstihla ODS. Předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka možnost koalice s TOP 09 připustil: "Budeme hledat programově blízké strany. To je u TOP 09 složité třeba v daňové oblasti, protože chceme zrušit řadu věcí, které v této vládě schválila: Třeba možnost platit část povinných odvodů na důchod na soukromý účet," prohlásil Sobotka s tím, že společné zájmy vidí například v zahraniční politice. To je logické, ČSSD i TOP 09 chtějí, aby se ČR přidala k evropskému paktu o rozpočtovém dozoru.

  Ti z vás, kteří volili TOP 09 v bláhové představě, že se tu zničeho nic objevila konečně ta "vaše" strana, by si měli uvědomit, že Kalousek pochází z líhně lidovců, kteří se po celou dobu své parlamentní dráhy vyznačovali tím, že byli "ochotni" se podílet na vládě bez ohledu na politické cíle té strany, ke které se právě přimkli a to včetně dlouhého období totalitní vlády komunistické strany. Pravdou asi je, že Kalousek, uprchnuvší od lidovců v okamžiku, kdy si zkalkuloval, že se do sněmovny nedostanou, by se asi dnes nepřipojil ke komunistům, nejspíše z prostého důvodu, že by mu to jeho "předseda" strany, jeho jasnost, nedovolil. Ale až se sám stane jednoho dne předsedou strany, můžeme od něj očekávat i politické objetí s komunisty.

  A jak to tedy vypadá s preferencemi? ČSSD by volby do sněmovny podle dubnového průzkumu CVVM vyhrála se 37 procenty hlasů, druhá by byla KSČM, která by získala 20 procent, ODS by volilo jen 17 procent lidí a čtvrtá by byla TOP 09. Ve volbách by prý snad uspěla i KDU-ČSL, o zelených není ani vidu ani slechu. Nějak nám v poslední době zvadli poté, co se tak proslavili svoji zásluhou o růst ceny elektrické energie díky zavedení nebývalých finančních podpor fotovoltaickým elektrárnám.

  Vítězství levicových stran ať už v předčasných nebo ve standardních volbách je prakticky již jisté a tak nás čeká krátké období sociálního blahobytu následované totální finanční krizí ústící do státního bankrotu. Že by se snad socanům podařilo nás dostat během jejich vlády do eurozóny je krajně nepravděpodobné a tak bychom o záchranu z kapes evropských euroobčanů ani požádat nemohli. Ocitneme se tedy ve spárech Mezinárodního měnového fondu a na pražském hradě se usadí jeho místodržící. Tomu se říká krásná světlá socialistická budoucnost v lůně Evropské unie.
  19.4.2012 11:20 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Nejlepší vejce jsou z nových klecí.

  Nejsou vejce jako vejce. Při současném posuzování systémů chovu nosnic, které připadají v úvahu v souvislosti s platností směrnice EU 74/1999, která byla zařazena do předpisů pro chov nosnic v jednotlivých členských zemích, je nutné si zachovat především zdravý rozum. Je také třeba vzít do úvahy fakt, že se po zrušení konvenčních klecí snižuje konkurenceschopnost českých producentů konzumních vajec, protože například USA, asijské státy a státy Jižní Ameriky, kde především roste odvětví chovu drůbeže, o podobných opatřeních neuvažují.

  Pro kvalitu vajec je rozhodující pevnost skořápek. U vajec s horší skořápkou penetrují mikroorganismy přes podskořápečné blány do bílku, zatímco u vajec s kvalitnější skořápkou se průnik zastaví na vnitřní podskořápečné bláně. Rovněž ve skladovatelnosti vajec je přímá souvislost mezi systémem ustájení a kvalitou skořápky. U vajec z alternativních systémů dochází k výraznému zhoršení kvality vaječného obsahu po 14 dnech skladování a u vajec s horší skořápkou je tento pokles ještě významnější.

  Porovnání výskytu bakterií Escherichia coli na jednom vejci (KTJ/vejce - Kolonie Tvořící Jednotka) je pozoruhodné: konvenční (dnes již zakázané) klece: 5 881 jednotek KTJ, obohacené klece povolené v EU od 1.1.2012): 12 831 KTJ, voliéra 2 344 443 KTJ (!!!) a podestýlka 2 011 737 KTJ(!!). Komentáře netřeba, vyberte si sami.

  Pro porovnání: limit výskytu Escherichia coli v pitné vodě je 0 (nula!) KTJ/100 ml vody.

  Ze sledovaných ukazatelů jakosti vajec byla při prováděném výzkumu nejhůře hodnocena vejce z podestýlky a voliéry – nižší hodnota Haughových jednotek, horší kvalita skořápky (slabší skořápka, nižší hodnota pevnosti a vyšší deformace). Naopak relativně kvalitnější produkce vajec byla dosažena v klecích a to i z pohledu mikrobiální kontaminace vaječné skořápky. Za nejvhodnější systém, který by měl po roce 2012 nahradit konvenční klece, je podle výsledků této studie považováno ustájení v obohacených klecích. Pramen: Prof. Ing. Eva Tůmová, CSc.: Vliv systému ustájení a výživy na kvalitu masa a vajec drůbeže

  Z uvedeného je patrné, že ochranářské akce naivních laiků (bratři Ebenové, Kubišová a spol) bojujících o to, aby se do obchodů dodávaly jen vejce "veselých" slepic z bezklecových chovů alespoň na podestýlce, kde ale slepice žijí ve vlastních exkrementech a bojují v obrovském hejnu o žrádlo a vodu, kde se napadají a jsou v trvalém stresu, že takové snahy jsou přinejmenším pitomé. Ideálem ochránců slepic by prý byl chov slepic s volným výběhem na louce, kde jsou ovšem ohrožovány přenosem virů ptačí chřipky od volně žijících ptáků.

  V obohacených klecích podle směrnice EU má každá nosnice plochu 750 cm2, má zde i snáškové hnízdo, hřad a místo pro hrabání, klobání a obrušování drápků. V každé kleci je 6 až 8 slepic. Z těchto klecových velkochovů míří na trh čtyři pětiny domácích vajec. Zbytek pochází od slepic chovaných na podestýlce, ve voliérách nebo ekologickým způsobem.

  Náklady na přestavbu z konvenčních na obohacené klece dotovaly ze 40 procent stát a Evrospké unie. V prodejní ceně vajec by se měly projevit růstem o 10 až 20 procent.

  Ke směrnici 74/1999 EU se zatím nepřipojilo 15 členských států a z některých stále míří produkce do českých obchodů. Pokud však vejce nesplňují směrnici EU, jejich prodej je v ČR pozastaven. Jak informovali pracovníci Státní veterinární správy a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, kontrolní orgány letos už nepustily na trh zhruba 4 miliony vajec z dovozu.

  Čeští zemědělci protestují v Bruselu proti nekalé konkurenci chovatelů nosnic, kteří nedodržují evropskou směrnici 77/1999. Požadují, aby bylo ukončeno období, kdy přetrvává výroba z konvenčních klecí. Na přechod k vyšším standardům měly státy EU dostatečně dlouhou dobu víc než deseti let. Podle posledních informací vyzvala EU chovatele k opuštění konveční klecové technologie během dvou měsíců. (Pramen iProsperita). Pokud si podrobně přečtete směrnici EU zjistíte, že tato opatření měla být uvedena v život již od roku 2002. Nakonec došlo k odkladu o deset let.

  Přiznám se, že jsem v poslední době ovlivněný nekvalifikovanou mediální masáží kupoval vejce snesené slepicemi žijícími na podestýlce v domění, že vykazují nějakou detailně neurčenou kvalitu a že se v takové hale s podestýlkou žije slepicím poněkud lépe. Není to pravda, protože pokud je slepic v jednom hejnu více než 30-60, panuje mezi nimi agrese a jsou trvale stresované podobně jako lidé nacházející se delší dobu v nějakém davu. Pokud chcete opravdu podpořit zdravý a veselý život slepic, kupte si laskavě kuřata a chovejte si je doma jako v bavlnce. Nemělo by jich být více než deset až dvanáct a k tomu jeden kohout. Jinak žádejte vejce česká z chovu v tzv. obohacených klecích, protože ta jsou nejkvalitnější a prakticky bez nebezpečných bakterií.

  A ještě jednou vřele doporučuji si přečíst práci Prof. Ing. Evy Tůmové, CSc. nazvanou Vliv systému ustájení a výživy na kvalitu masa a vajec drůbeže. Pokud ovšem odmítáte chov slepic i ve zlepšených klecích, připojte se k hnutí na jejich úplný zákaz například zde. V takovém případě ale nejvíce slepicím pomůžete, když nebudete žádná vejce kupovat. S pozdravem slepicím zdar, Jan Bílek.
  10.4.2012 10:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Merkel dnes navštíví Čechy a Moravu.

  Pět hodin stráví dnes v Praze německá kancléřka Angela Merkel. Jednat tu má hlavně o finanční situaci v EU a projednat i otázku kam s německou ekoelektřinou. Merkelová přiletí v jedenáct hodin dopoledne na pražské ruzyňské letiště, v zahradě úřadu vlády ji poté přivítá premiér Petr Nečas, který ji prý do české metropole pozval. Pokud jí chcete poděkovat za její evropskou proněmeckou politiku, můžete tak učinit buď na letišti Václava Havla nebo na Prašném mostě na Pražském hradě, kudy bude prý německá kancléřka projíždět. Suverenita (SBB) tam přiveze živé slepice a stovky vajec, aby tak její představitelé a příznivci vyjádřili dík kancléřce Merkelové za strmý nárůst ceny vajec v důsledku nejnovějších směrnic EU z oblasti zlepšování kvality života slepic.

  Přál bych si být malou muškou při jejím jednání s našim milým zmateným premiérem, který bude nepochybně kancléřkou vypeskován za odmítavý postoj k finanční podpoře jistých evropských států - bankrotářů. Doufám, že ji vysvětlí, že ačkoliv má Praha a Česko díky Havlovi velice blízko k absurdnímu dramatu, přesto se nám jeví jako přehnané, abychom si jako naprostí bankrotáři půjčovali od německých bank peníze jen proto, abychom je půjčili těm státům EU, které jsou ještě větší bankrotáři než my. A také že nemáme zájem o přítomnost bruselských místodržících, kteří by kontrolovali naši fiskální politiku a schvalovali státní rozpočet před jeho přijetím v parlamentu.

  Merkel je si ovšem vědoma, že u nás právě teď nevládnou její oblíbení socani, kteří by podesali cokoliv, co jejich předním politikům přinese teplá místa v bruselském aparátě poté, co zkrachují a skonči v domácí politice. Eurohujeři táhnoucí evropskou socanskou káru si budou muset počkat, až zmatený český národ opět zvolí podle hesla každý chvilku tahá pilku do svého čela socany společně s topíky, lidovci a zelenými. Pak se jistě Merkel podaří prosadit i zákaz výroby jaderné energie v Česku, které bude poté s nadšením odebírat německé energetické přebytky zalévající dosud chaoticky a neplánovaně německou a českou i polskou energetickou síť. Nebude třeba tuto skvělou ekoenergii prodávat na Balkán, rádi jí za zvýšené ekoceny koupíme u nás doma. Protože tak se mají chovat poslušní občané malého státu přiléhajícího ke svému velkému sousedovi. Vždyť co nám jiného zbývá: i Česká národní banka ukrývá své chabé finanční rezervy v německých bankách a v německých dluhopisech.

  Měli bychom se konečně zbavit těch špatných vlastností, které nám vytýkal jiný kancléř: "Každý Čech je rozený nacionalista, který podřizuje svým zájmům všechny ostatní povinnosti. Nemylte se, čím víc se Čech ohýbá, tím je nebezpečnější." Dobré pro madam Merkel je, že u známého českého nacionalisty Václava Klause se zdrží jen půl hodinky. Podle některých politologů již není náš prezident zcela při smyslech, zejména pokud jde o Evropskou unii. Snad se na tu půlhodinku ovládne. Gott mit uns!
  3.4.2012 10:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Milan Sobotka:
  Církevní restituce jinak.

  Je zvláštní, že v diskusi o církevních restitucích, kterou vyvolala L.Procházková svým článkem Církev nemá na restituce právní nárok, chybí zcela zřetel ke kulturnímu a duchovnímu aspektu vrácení církevního majetku. Kulturní aspekt je přitom zřejmý, ale přechází se - snad z neznalosti věcí - poukazem na to, že stát bude "opravy církevních staveb i pak podporovat grantovým systémem" (Procházková). Vulgárněji to vyjadřuje V.Dvořák: "církev bude neustále požadovat prostředky na údržbu a opravy ,svých' objektů a my a naši potomci budeme solit, protože ,její' objekty jsou naším kulturním dědictvím."

  Jenže granty, o nichž mluvila Procházková, dostanou jen opravdu výjimečné církevní stavby (za podmínky, že věřící uhradí část nákladů) a pohrdlivý tón V.Dvořáka, jako by společnost podporou údržby církevních staveb přicházela o prostředky určené pro lepší věci, není namístě. Tisíce kostelů, které spoluvytvářejí ráz české krajiny (vedle kostelů byly nejvýznamnějším krajinotvorným prvkem aleje stromů podél cest, nyní likvidované kvůli automobilové dopravě), jsou totiž v ohrožení. Jen menšina městských farností je s to udržovat svůj kostel. S úbytkem věřících ve venkovských kostelích vzniká naléhavá potřeba dotovat údržbu a opravu kostelů, které jsou sice málo navštěvovány, ale mají svůj kulturní význam a uchovávají do určité míry i svůj duchovní význam. Není to však tak, že stát, resp. občané, mají přispívat deseti procentům katolíků na to, aby mohli chodit na bohoslužbu. Je to spíše tak, že oněch deset procent katolíků pomáhá svou návštěvou kostela a nemalýmí peněžními dary udržovat naše kulturní bohatství. Ze strany diskutujících, kteří vidí v kostelích jen další nenasytné žadatele o státní příspěvek, to není ani zlá vůle jako spíše neznalost poměrů. Věřícím nechybí obětavost. Stačí zajít v neděli do kostela na mši a vidět, kolik se vybere, takže farnost o 1 000 až 2 000 věřících je s to svůj kostel, pokud nejde o významnou památku, udržovat a zvelebovat. Ale leckterý venkovský farář objíždí v sobotu a v neděli šest kostelů, jež navštěvuje méně věřících. Jak si mají tyto "objekty" na sebe vydělat? Věci došly tak daleko, že památkáři, kteří jezdí do Vídně hledat u antíkvářů předměty ukradené z našich kostelů, se někdy setkávají i s památkami, které byly ve velké nouzí prodány starožitníkům (kteří znají situaci a využívají jí), jen aby se získaly peníze na opravu zatékajícího okapu nebo děravé střechy. Ve výčtu toho, co již bylo církvi vráceno, resp. znovu "darováno", uvádí L.Procházková "tisíce objektů." Napadlo ji, v jakém stavu byly tyto "objekty" vráceny? Proslulé stavby, jako jsou kláštery ve Vyšším Brodě, Želivě, Oseku či Nových Hradech, se vydávaly zpět v zuboženém stavu a byly po roce 1990 opravovány často pomocí bratrských řádů v Rakousku a Německu. Když byl dříve zakládán kostel - Procházková sama uvádí, že Josef II. dal postavit stovky kostelů - dostal na své vydržování kapitál ve věcné formě, zpravidla polnosti. Nyní to L.Procházková staví tak, jako by vydáním "objektů" bylo vše vyřízeno.

  Nedávno probíhala v Praze výstava Zničené kostely severních Čech 1945-1989. Jde o 116 staveb, z nichž některé byly velmi významné, ale všechny dotvářely ráz krajiny. Z nich byly některé likvidovány kvůli těžbě uhlí, přehradám, nebo proto, že se ocitly ve vojenském prostoru. Ale největší část byla zničena teprve po polovině 70. let, k čemuž vznikl věcný důvod: pokročilé zchátrání, nemožnost opravy. Proto byly vydávány výměry k jejich demolici. Komentář ke katalogu výstavy (nešlo o církevní výstavu, byla pořádána vědeckými a kulturními institucemi) končí úvahou, že tento proces vyprazdňování krajiny možná neskončil. Při "vyprazdňování" nejde jen o ztrátu estetických dominant krajiny, ale i o ničení významných identifikačních znaků, jimiž se lidé sžívají s krajinou svého domova.

  Zatím jsem psal pouze o krajinotvorném významu kostelů. Skutečně si dovedeme představit krajinu bez kostelních věží? Nepřispívají vlídné báně barokních kostelů a kostelíků k přívětivosti české krajiny? Podle mého názoru kostely uchovávají, alespoň do určité míry, také svůj duchovní význam navzdory tomu, že je u nás mnoho ateistů a bezkonfesijních. Vertikála kostelní věže přece symbolizuje napětí mezi pozemskostí a vyšším, ideálním duchovním světem, v němž je - nejen podle křes?ťanství,ale i podle Platóna - náš vezdejší svět zakotven. Vzmach k vyššímu světu jako základní akord lidského života charakterizuje Evropu nejen od křesť?anství, ale už od Platóna. A symbolem tohoto vzmachu, toho, že pozemský žívot není uspokojen ve své fakticítě, ale že je v něm i "vůle" k jejímu překročení, jsou kostelní věže, které zde tedy nejsou jen pro věřící.

  Tento článek byl napsán pro tištěné vydání Literárních novin (LtN) a je zde publikován se svolením autora Milana Sobotky, který je významným českým historikem filozofie a emeritním profesorem UK. Jedná se o jeho reakci na stať spisovatelky Lenky Procházkové "Církev nemá na restituce právní nárok" uveřejněný v LtN 45/2011. V čísle 48/2011 s ní polemizoval kardinál Miloslav Vlk, v LtN 49/2011 Mojmír Kalný z České biskupské konference, v LtN 51-2/2011 asistent soudce Ústavního soudu Petr Jäger, v LtN 4/2012 profesor Masarykovy univerzity Tomáš Knoz, režisér a publicista Václav Dvořák v LtN 6/2072 a v posledním čísle LtN i literární teoretik a historik Mojmír Grygar.
  Na tento článek se nevztahuje licence Creative Commons, která je jinak platná pro všechny články vycházející na www.ahasweb.cz. Autorská práva vlastní výhradně Dr.h.c. Prof. PhDr. Milan Sobotka, CSc.
  26.3.2012 11:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Stojí iPad 2 opravdu za těch 13 000,-Kč?

  Na serveru TechRepublic.com se najdou zajímavé věci. Mezi ty atraktivní články patří i galerie fotografií dokumentující rozebírání zajímavých IT výrobků. Naposledy zde zveřejnili "pitvu" nejnovějšího modelu Apple iPad 2012 (Wi-Fi + 4G Verizon). Tato drahá kultovní věcička je tu rozebrána do posledního kousku a tak se ti z vás, kteří tento výkřik elektronické zábavy koupili nebo se k tomu chystají, mohou podívat pěkně dovnitř.

  Po prohlédnutí galerie doporučuji článek známého guru jménem Radek Hulán nazvaný Má smysl si kupovat iPad?, ve kterém na tuto otázku odpovídá sám sobě slovy "Odpovědí na otázku v nadpisu je jasné NE. Nový i starý iPad je jednoznačně špatné zařízení - na prohlížení webu má malý 10" displej, špatně se na něm píší komentáře či články, špatně se na něm zkopíruje text do poznámek, špatně se pracuje s obrázky či videeem, špatně se synchronizuje s PC, komunikace a výměna dat mezi aplikacemi je špatná, nenahrajete do něj fotky z foťáku, email si na něm sice přečtete, ale už je opravdu velký problém na něj odpovědět, na editaci dokumentů zapomeňte, a těch pár matlacích her vás brzo omrzí." Svůj názor doplnil Hulán zřejmě v reakci na komentáře čtenářů dalším článkem Jaký tablet bych chtěl (když to není iPad)?

  Nemohu k tomu dodat nic z vlastní zkušenosti, protože žádný iPad ani jiný pad si kupovat nebudu. Za tu cenu koupíte nadupaný notebook a nejsem takový boháč, abych utrácel za podobné "kultovní" pitomosti. Snad bych jen doplnil Hulána názorem, že si podobné hračičky kupují ti, kteří si potřebují podepřít svoje id a ego, jinak řečeno "vytáhnout se", "udělat si radost" nebo "udělat někomu radost" a to za každou cenu. Někteří jedinci jsou schopni za podobné hračky utratit poslední korunu, jiní se snaží pomocí chytrých supertelefonů a různých padů a hi-tech gadgets zapůsobit na své obchodní partnery či zákazníky. Vy ještě nemáte Spy kameru? Takové hodinky by jistě zvedly vaše sebevědomí.

  Máte-li ale v hlavě mozek a malé děti, dejte si pozor na hru, kterou bohužel děti mezi sebou hrají už od pradávna. Jmenuje se "kdo ho má většího". Tedy přesněji, kdo má "lepší", dražší mobil, tablet, hodinky nebo jinou pitomost. Účast v této hře může charakter vašeho potomka velice pokroutit a často takové "soutěže" vedou i k tragédiím.

  No nic, s ohledem na prokazatelně zcela nejasný původ potravin v českých obchodech jdu teď do kůlny pro rýč a přidám letos o dva řádky českých brambor navíc. Počasí přeje tomuto dílu a čím dříve je do země strčím, tím dříve budou na talíři. Přeji krásný, i když poněkud zamračený den. Jaro tu ještě není, pamatujte na slova našich předků: březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem.
  19.3.2012 11:40 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Klausovy zločinné intriky proti Unii.

  Podle prezidenta by nynější krize eurozóny neměla znamenat, že dojde ke snížení podpory pro turecké členství v EU. Alespoň z jeho strany tomu tak není. "Česká republika je zřetelným a jasným podporovatelem vstupu Turecké republiky do Evropské unie," řekl Klaus po jednání se svým tureckým protějškem Abdullahem Gülem. Z Klausova projevu proneseného v Ankaře 14. 2. 2012: "Při našich setkáních, vážený pane prezidente, je stálým tématem členství Turecka v Evropské unii. Půl století je Turecko trpělivým čekatelem členství a čas od času toto téma a tato skutečnost budí vášně střídavě ve Vaší zemi či v některých evropských zemích, nebo spíše u některých politiků, kteří nemají zájem o rozšiřování Evropské unie.

  Toho, že členy EU dosud nejste, asi nemusíte litovat. V situaci, kdy Váš dynamický růst a všestranný společenský rozvoj ostře kontrastuje s krizí zmítanými členy eurozóny, je evidentní, že úspěšný model rozvoje nespočívá ve společné měně, ve stále se rozšiřujícím objemu dotací, v zesilování regulací, ale ani v nadnárodní centralizaci hospodářské politiky.

  Nevím, je-li pro Vás Evropská unie i dnes atraktivním cílem. Chci však zdůraznit, že Česká republika by si z hlediska vlastních zájmů Vaše členství v Evropské unii přála. Vstup tak velké, lidnaté, hospodářsky silné a především dynamické země by mohl změnit dnešní atmosféru v Evropské unii a mohl by přispět ke změně jejího dosavadního směřování, které vedlo k dnešní krizi, stagnaci a napětí. V každém případě si přejeme, aby Turecko pro naši zemi zůstalo prioritním ekonomickým a politickým partnerem a spojencem.

  Tolik autentická slova našeho milého prezidenta, kterého někteří němečtí politici v čele s madam Merkel a zejména novináři obvinili z toho, že se přimlouvá za přijetí Turecka do Eu nikoliv proto, aby tak udělal pro Turecko něco dobrého. Nikoliv, Klaus chce podle Die Welt jednoduše zvětšit problémy, které teď EU má. Podle listu se český prezident domnívá, že členství Turecka v EU mocně otřese základy Evropy, a chce tak Evropskou unii "podtunelovat".

  Kancléřka Merkel, která je známá svým negativním postojem ke vstupu Turecka do EU loni při návštěvě tureckého prezidenta Abdulah Gule do Německa prohlásila: "Nechceme, aby bylo uskutečněno plné členství pro Turecko, ale také nechceme, abychom ztratili Turecko jako důležitou země." Měla tím na mysli, "...abychom neztratili Turecko jako odbytiště německých výrobků všeho druhu".

  "Známe přístup pana prezidenta Klause ohledně EU a našeho vstupu, proto mu v tomto smyslu velmi děkujeme," uvedl turecký prezident Abdullah Gül při Klausově návštěvě a připomněl, že Klaus je kritikem některých kroků EU. "A dnes vidíme, že měl ve svých názorech pravdu," dodal Gül.

  Musíme tedy spolu s Němci konstatovat, že počínání Klause je nemístné, škodící Unii a zejména německému obchodu s Tureckem. S prezidentem dorazilo přes 60 českých podnikatelů. "Jede se mnou zatím v historii ČR největší podnikatelská delegace. Poprvé letíme dvěma, a ne jedním letadlem, a to ukazuje na náš velký zájem," uvedl Klaus. V rámci cesty byla podepsáno i řada několika smluv. Představitelé České exportní banky podepsali smlouvu o financování výstavby přístavní infrastruktury a obchodního centra v Istanbulu. "Pro nás je brzdou prostor, ve kterém se převážně pohybujeme, a tím je Evropa. 83 procent českého vývozu totiž směřuje do EU. Proto jsme sem přijeli, máme zájem diverzifikovat náš export. A Turecko považujeme za prioritního, naprosto strategického partnera," prohlásil prezident.

  "Klaus vidí EU jako hrobaře českého státu a jeho národní suverenity. A není v České republice sám", konstatuje v závěru článku nazvaném emotivně "Václav Klaus will Europäische Union zerschlagen" Die Welt.

  Měli bychom si proto jak národ uvědomit, že takové škůdce Evropské unie, jakým je Václav Klaus, je třeba politicky i občansky zničit a nedovolit jim, aby narušovali naši společnou cestu vedoucí neochvějně k velkému mnohonárodnímu státu - velmoci, která bude vládnout celé Evropě od Balkánu až po kanál La Manche a to bez prohnaných a zrádných Britů. Ať žije naše nerozborné přátelství s lidem Německa, ať žijí Spojené socialistické evropské státy, které budou rovnocenným partnerem USA. Es lebe Merkel, es lebe EU!
  12.3.2012 15:40 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Náš velký brácha Google bdí 24 hodin!

  Google vám všude, kde jsou na stránkách jeho reklamy, podstrkuje vám všechno to, co je vaše oblíbené, co často hledáte a podle tohoto obsahu dokonce usuzuje, kolik je vám let a jakého jste pohlaví. Ne vždy se mu to daří. Tak například mě si Google otipoval na věk 25-34 let. Seknul se o více než čtyřicet let. Asi to bude tím, že moje zájmy jsou mladé, že jsem in a trendy. To je vlastně poklona od toho robotického systému ale také důkaz jeho neschopnosti analyzovat precizně shromažďovaná data o "brousících" uživatelů internetu.

  Google vás láká do svého náručí: "Nechte si zobrazovat zajímavější reklamy Naše služby využívá k zobrazování reklamy návštěvníkům mnoho webů, například zpravodajské weby či blogy. Chcete-li zobrazovat reklamy, které lépe odpovídají vašim osobním charakteristikám a zájmům, upravte kategorie níže. Jsou založeny na webech, které jste nedávno navštívili"

  Ano, velký bratr Google vás sleduje a nastavuje vám reklamy zboží, které máte v oblibě. U mě se mu to podařilo, jak je patrné na této sejmuté části jeho protokolu o mě a mých zálibách.

  Ve výsledku to ale znamená, že jsou vám podstrkovány výrobky, které jste si už dávno pořídili (v mém případě automobil, vše pro zahradu, počítač a vše okolo elektroniky). Takže se naopak nemusíte z reklamy dovídat nic nového a nijak vás to neinspiruje k nákupu zcela nových neobvyklých pitomostí, který je celý internet tak plný.

  Můžete proti tomu něco udělat, aby to Google nedělal? Hlavně se nepřipojujte pod Google účtem a nepoužívejte Gmail. A můžete také zakázat používání cookie. Na této adrese se můžete podívat, co o vás Google ví, navíc vám tady nabízí možnost sledování zastavit. Pokud jste používali Google přihlášeni pod Google účtem, můžete historii vašeho vyhledávání smazat na této adrese. Budete překvapeni, co všechno o vás Google po celou dobu ukládal do své velké kulové paměti o lidstvu celé planety. Dokážete se z náruče Google opravdu vytrhnout?
  8.3.2012 10:50 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Dost už korupce, buchty jsou důležitější!

  Když se podíváte na novinové titulky, je to souvislá a nekonečná přehlídka odhalených podvodů nebo podezřelých transakcí, rozkrádání státních peněz, tedy peněz vytažených z kapes daňových poplatníků. Je to nechutné a vyvolává to blbou náladu. Proti tomu je možné bojovat aktivně pouličními demonstracemi nebo pasivně. Jednu z metod veskrze pasivních aplikovali v dobách vlády jedné strany tehdy ještě českoslovenští občané: pekli buchty, dorty a jiné dobroty poskytující zhnusenému a vystresovanému organismu alespoň dočasné uspokojení a to nejen při jejich konzumaci. Důležitý je i zábavný proces tvoření nějaké dobroty z ničeho, tedy ze základních potravin. Člověk při tom zapomíná na to, jak je ta společnost prohnilá a hnusná.

  Samozřejmě přílišná konzumace "nezdravých" jídel vede naopak k zhoršení nejen tělesného, ale i psychického stavu. Jak říkávala moje babička, "všeho moc škodí. A navíc si můžete upéci něco zdravé bez živočišných tuků, pšeničné mouky a bílého cukru. Podám proto na tomto místě malý recept, který jsem včera úspěšně realizoval.

  Hlavní složkou českých buchet, koláčů a dortů je pšeničná bílá mouka. Pokusy vedoucí k nahrazení pšeničné mouky obsahující nezdravý lepek například moukou kukuřičnou nevedou často k dobrým výsledkům. Pokud se ale lepek v jídle omezí nebo docela vynechá z naší stravy, přispěje to ke zlepšení zdravotního stavu pacientů například s depresí, schizofrenií, autismem, roztroušenou sklerózou, downovým syndromem, lupénkou, cukrovkou, dráždivým tračníkem, šedým zákalem, rakovinou, růžovkou a nemocemi pohybového aparátu.

  Kdo by se chtěl zbavit deprese! A tak to zkuste se mnou:
  Potřebné potraviny na těsto: jeden hrnek polohrubé pšeničné mouky, jeden hrnek polohrubé kukuřičné mouky, půl hrnku nebo i méně třtinového cukru, 15 lžic rostlinného oleje nebo rozpuštěné Hery, jeden hrnek mléka, jeden prášek do pečiva, dvě vejce, trochu soli a jednu velkou mrkev.
  Dále si připravte na náplň 80g hnědého cukru, 100ml mléka a instantní kukuřičnou kaši, případně i rostlinnou šlehačku v prášku.

  Zapněte si troubu a v míse rozšlehejte elektrickým šlehačem vejce s cukrem a za neustálého šlehání přidejte olej a mléko. Přisypávejte najednou obě mouky předem smíchané s práškem do pečiva a solí a na závěr zamíchejte do těsta předem nastrouhanou mrkev. Můžete přidat i nastrouhanou citronovou kůru. Vražte to do trouby a pečte podle vlastností vaší trouby asi tak při 170 stupních pana Celsia.

  Připravte si náplň: rozpusťte cukr a jakmile začne karamelizovat neboli ještě více hnědnout, odstavte jej na chvíli z plotny a opatrně přilijte za současného míchání horké mléko. Míchejte za stálého mírného vaření tak dlouho, až se karamel rozpustí v mléce. Pak přisypávejte instantní kukuřičnou kaši předem smíchanou s práškovou rostlinnou šlehačkou tak dlouho, až bude dostatečně hustá pro použití jako náplň.

  Až buchta i náplň vychladnou, rozřízněte upečené žluťoučké těsto s červenými žilkami na polovinu a naplňte. Umělci mohou namazat i vršek. Nechte přes noc v lednici a nakrájejte na malé dortíčky. Používejte při návalech blbé nálady. Přeji vám dobrou chuť a hezký dnešní den.
  28.2.2012 10:50 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Zvolme si konečně prezidentku!

  Prezident Václav Klaus v pátek 17.února podepsal zásadní změnu české ústavy formou ústavního zákona, kterým se mění volba prezidenta na volbu přímou všemi voliči. Klausova nástupce tak budeme volit příští rok. Změna ústavy nabude účinnosti k 1. říjnu letošního roku. Ačkoliv Václav Klaus před časem zavedení přímé volby označil za fatální chybu, nemohl s tím ale sám nic udělat. Ústavní zákon na rozdíl od jiných zákonů totiž vetovat nemůže.

  Hlavu státu budou moci vybírat všichni voliči podobně, jako když volí senátory, tedy ve dvou kolech. Kandidát na prezidenta bude muset mít podporu petice, kterou podepíše alespoň 50.000 občanů starších 18 let, nebo nejméně dvacet poslanců či deset senátorů. Ústavní změna rozšiřuje i důvody pro odvolání přímo voleného prezidenta. Pokud by Ústavní soud uznal, že president hrubě porušil ústavu, mohl by být zbaven funkce. Žalobu k Ústavnímu soudu by mohly podat Senát a sněmovna, pokud by se v nich k tomu našla ústavní většina.

  Už podle prvních ohlasů zejména ze strany socanů je zřejmé, že se žádné petice nebudou podepisovat a že kandidátům postačí podpora poslanců a senátorů. Předsednictvo socanů dalo do členské diskuze dvě jména: již tradičně neúspěšný neškodný "zahraniční" kandidát Švejnar a nově se objevující alternativa - "zásadový" o bojovně naladěný "pingl" Jiří Dienstbier junior, který má podle jistých průzkumů veřejného mínění pro mě celkem nepochopitelnou podporu voličů. Je oblíben možná právě pro jeho jméno a oblíbenost piva v českém národě nebo spíše pro svou pohlednou tvář, zcela prázdnou politickou minulost a odlesk dopadající na něj jako syna politika, který v mladickém nadšení při studiu marxismu-leninismu vstoupil v roce 1958 do KSČ, aby se pak po vpádu sovětských vojsk stal téměř hrdinou protikomunistického odboje. Na koho z těchto dvou kandidátů ČSSD vsadí se teprve ukáže. Prašť nebo uhoď, stejná katastrofa. Zábavné tanečky se objeví poté, co ČSSD vyzve k podpoře svého kandidáta Zelené a lidovce, jak naznačil vůdce partaje Sobotka.

  Jak bude své příznivce přesvědčovat pravice, není zatím příliš jasné. Možná je tu čas zvolit první prezidentku v českých dějinách. Jistou šanci by mohla mít předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová, která ve zmíněném průzkumu nálad obyvatelstva obsadila druhou příčku. Nelze podcenit fakt, že ženy voličky se o politiku zajímají mnohem méně než muži a tak by mohly dát Němcové své solidární hlasy. Stačilo by několik dobře mířených slov médiím o tom, že je na čase sebrat mužům monopol na polické názory a Němcová by mohla bez velkých obtíží vyhrát. Důležitá bude, zda jí ODS dá svoji podporu. Zatím není jasné, zda oficiálním kandidátem ODS bude právě ona nebo Přemysl Sobotka, který se už dříve nechal slyšet, že "by to bral". Doufám, že ODS vsadí právě na Němcovou.

  Pokud jde o "jeho jasnost" knížete Schflafenberga doufám, že jeho veřejné pospávání, přátelský vztah k pivu a bodrá hospodská blábolivá mluva nepřesvědčí voliče k tomu, aby svěřili prezidentský post tomuto švýcarskému rakušákovi a vášnivému milovníku EU. Naopak doufám, že pokud jej TOP09 nasadí do zápasu, přispěje to k tomu, že se tato strana příště vůbec nedostane do parlamentu. Čeští voliči by si totiž konečně měli uvědomit, že životaschopný model zmrvené západní demokracie je pouze existence dvou politických stran. Všechno ostatní vede jen ke zmatkům a zastírání pravých úmyslů stále se objevujících spasitelů národa. Ve skutečnosti jde jen o zápas, ve kterém se dvě hlavní skupiny profesionálních politiků střídají u výběru daní a jejich utrácení. Jiná cesta není, snad jen absolutistická monarchie nebo diktatura jedné strany či trvalá úřednická vláda. Tu druhou variantu jsme si neoblíbili a na monarchii jsme příliš velcí demokraté z neblahými zkušenostmi s Rakouskem-Uherskem. Přestaňme konečně volit ty zkurvené komunisty, nemastné neslané lidovce a slizkou TOP09, zkorumpované veverky a vyberme si mezi dvěma zly, které se nám nabízejí: ODS nebo ČSSD. A protože je jisté, že příští volby vyhrají socani podporováni Kalouskovou TOP09 i komunisty, bylo by spravedlivé, aby si Hrad podržela opozice, tedy ODS. Volme proto Miroslavu!!!
  21.2.2012 12:10 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  3D tisk lidských orgánů.

  Chirurg Anthony Atala demonstruje počáteční fázi experimentu, který by mohl jednoho dne vyřešit problém získávání dárců lidských orgánů: Předvádí 3D tiskárnu, která používá živé buňky pro výstup transplantovatelné ledviny. Pomocí podobné technologie Dr. Atala na předvádění přítomný mladý pacient Luke Massella získal před deseti lety "tištěný" močový měchýř. Sledujte demonstraci této nové lékařské technologie na záznamu konference z března 2011.

  Další zajímavé video o prostorovém počítačovém tisku orgánů můžete nalézt například na YouTube.com. Je to video z vysílání americké televizní stanice NTD. Neznáte televizi NTD? Televizní stanice New Tang Dynasty vysílá pro více než 200 milionů potenciálních diváků v Číně a ve světě a to i včetně českých diváků.

  Byla založena americkými Číňany a její ústředí se nachází v New Yorku. Protože se opírá o hodnoty tradiční čínské kultury, tvoří unikátní most mezi Východem a Západem. Jako jediná alternativa ke komunistické CCTV – dostupná přes satelit – má NTD skvělou reputaci mezi Číňany v pevninské Číně i ve světě. Díky globální síti zpravodajů čerpá důležité informace přímo na místě jejich dění a předává je dál ve více než dvanácti světových jazycích (anglicky, španělsky, rusky, japonsky, hebrejsky, persky, česky atd.).

  Také existuje české občanské sdružení New Tang Dynasty ČR o.s., které má sídlo v Pomezí 142 a jehož cílem je "rozvíjet porozumění v oblasti lidských práv, tradiční kultury a tradičních hodnot" a mimo jiné "rozvíjet porozumění mezi východní a západní společností a kulturou." Na YouTube.com naleznete i kanál NTDCzech. Toto občanské, nestátní a neziskové sdružení je tedy českou pobočkou americké NTD TV sídlící na celkem kuriózní adrese vesničky Pomezí č.p. 142, kde nalézáme jako majitele pana Zdeňka Coufala, bytem Polička M.Bureše 815 a paní Schwartzovou Vladislavu, která v tomto sídle české NTD TV přebývá. Zda na této adrese bydlí i Vladislava Mašková, oprávněná jednat jménem přípravného výboru New Tang Dynasty ČR nelze potvrdit. Tolik malá ukázka, co se dá "vygooglit", v tomto případě o americké televizi čínských disidentů v Česku. Poněkud zvláštní, leč pro většinu NGO typické je, že tato nestátní nezisková nevládní organizace nabízí ryze komerční videoprodukci na zakázku.

  Kromě této televizní stanice můžete sledovat novinky z pevninské Číny i ze světa také na na stránkách www.velkaepocha.sk, na kterých najdete především kritické články o Čínské lidové republice. Pozoruhodné jsou informace o nelidských pracovních podmínkách, ve kterých vyrábějí čínští dělníci výrobky světových značek jako je Apple nebo HP.

  Omlouvám se, že jsem poněkud příliš odbočil od 3D tisku a tiskáren k problémům čínských disidentů. Tak už to na internetu bývá. Pokud vás 3D tisk opravdu zajímá, můžete si tento nový obor lidské činnosti vygooglovat. Pro začátek si přečtěte třeba článek o tom, jak může 3D tiskárna vytisknout sebe sama.
  14.2.2012 10:10 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Běda, jsme ztraceni, vyloučeni z Evropy!

  Velký Evropan pan Pehe vyzývá jeho milost knížete Schwarzenberga ke vzpouře proti premiérovi a prezidentovi, kteří proti přání pana Pehe odmítají "smlouvu, na jejímž základě má vniknout evropská rozpočtová unie" slovy: Pokud TOP 09 tuto bitvu o budoucnost naší země „zabalí“ s tím, že vláda má koneckonců prý důležitější domácí priority, bude to v podstatě její konec. Nač mít dvě ODS—jednu euroskpetickou a druhou sice údajně proevpropskou, ale ochotnou skutečný boj o Evropu z taktických důvodů podle potřeby vzdát?

  V sázce je také čest Karla Schwarzenberga, na níž si tento politik zakládá už z důvodů tak říkajíc „rodových“. Tu si poněkud pošramotil svým lavírováním okolo Jiřího Čunka v minulé vládě, či nerozhodným boucháním do stolu v případě sporu o Ladislava Bátoru na ministerstvu školství. Historie nabízí Schwarzenbergovi nyní možnost, aby se do ní zapsal jasně. Rozhodně tak, jak by si to přáli jeho významní předci, kteří byli všichni bytostní Evropané. Píše nám všem pan Pehe.

  Na svém webu pak dramaticky odpočítává počet dní, které ještě zbývají do doby, kdy velký kazisvět Václav Klaus přestane být k jeho velké úlevě českým prezidentem.

  Co vlastně vedlo premiéra Nečase k odmítnutí podle řady komentátorů a odborníků na mezinárodní politiku bezvýznamného podpisu na jedné z mnoha mezistátních smluv?

  Podle týdeníku Týden to byly především:
  1. Procedurální aspekty: nejasná ratifikace a málo času k analýzám. Podle českého premiéra se stalo také nešvarem, že přímo na jednání Evropských rad hlavy států a vlád přepisují texty, o nichž bezprostředně poté závazně hlasují, bez možnosti řádného přečtení, analyzování a zhodnocení. Současně podle předsedy vlády platí, že i v případě, že by vláda smlouvu o fiskální unii chtěla podepsat, musí si k tomu vyžádat zplnomocnění prezidentem republiky. A také by se k textu předem měly vyjádřit obě komory parlamentu.

  2. Hlasovací kartel je masivní změnou fungování EU. Co se týče samotného obsahu smlouvy, nepodařilo se prosadit, aby vedle kritéria rozpočtového schodku bylo závazně do článku 7 zahrnuto i dluhové kritérium. Článek 7 neboli tzv. hlasovací kartel je sám o sobě masivní změnou ve fungování EU, která se předsedovi vlády nelíbí, a to z hlediska principu, neboť zavazuje stát hlasovat pro návrhy Evropské komise i proti jeho vůli.

  3. Podmínky účasti na eurosummitech jsou nedostatečné. Stejně tak se nepodařilo ke spokojenosti České republiky upravit podmínky účasti na tzv. eurosummitech. Konečný text vychází z kuloárně dojednaného kompromisu, který není pro Českou republiku výhodný a je ve skutečnosti zhoršením oproti původnímu návrhu. Text zajišťuje pouze omezenou účast nečlenů eurozóny na summitech k určitým tématům. Neříká ovšem, kdo bude témata určovat a předem interpretovat. Předseda vlády je toho názoru, že všechny země, jež se zavázaly přijmout euro, by měly být standardně zvány jako pozorovatelé (samozřejmě bez hlasovacích práv) na všechny summity, pokud má jejich závazek platit.

  4. Česká republika je v jiné situaci než ostatní státy. Česká republika je mezi pěti nečleny eurozóny, u nichž se počítá, že budou finančně pomáhat nemalými částkami ke stabilizaci eurozóny. Česká vláda také s touto pomocí již vyjádřila souhlas. Ze států střední a východní Evropy jsme navíc jediní, kdo nečerpá ani nemá v rámci MMF nic přislíbeno a jsme tak ve stejné pozici jako Dánsko či Švédsko. Můžeme si ale také proto dovolit větší manévrovací prostor než státy, které jsou či nedávno byly naopak závislé na pomoci ostatních, dostaly nedávno varovný dopis Evropské komise ohledně rozpočtového schodku či mají již přislíbenou pomoc.

  5. Úspěch ČR: Ke smlouvě se lze připojit později. Hlavním úspěchem při vyjednáváních je fakt, že smlouva o fiskální unii zůstává otevřena k podpisu všem členským státům i do budoucna, a to bez podmínky souhlasu stávajících smluvních stran jako jakési vstupenky. "Podařilo se nám totiž na žádost a iniciativu ČR změnit článek 15 tak, aby nikdo nemohl pozdější přistoupivší odmítnout," říká premiér v rozboru týdeníku Týdeník.

  Tolik citace z tvorby pana Pehe a z analýzy týdeníku Týden. Asi jste již pochopili, že názory pana Pehe nesdílím. Připadají mi příliš eurohujerské a v podstatě zcela totožné s názory představitelů našich socanů. Stačí se podívat na to, jak to vidí soudruh a přítel lidu Bohuslav Sobotka: "Musím se zeptat těch, kdo v květnu roku 2010 volili ODS, TOP a VV. Komu jsme se to dostali do rukou? Premiér tu není od toho, aby pózoval s vyhrnutými rukávy na volebních plakátech a vytahoval se, jaký je to pracant a pašák. Premiér je tu od toho, aby vedl vládu i přes překážky, se kterými nemohla počítat. Osobnost, která vede s jistotou, protože má představu cílového stavu. Dovede rozlišit důležité od nedůležitého, naskládá správně priority a napne síly tam, kde to nikdo jiný udělat nemůže, a třeba ani nesmí. Vede. Hledá kariéru jinde než v kapitole o depresívní mánii v učebnici psychiatrie.

  Nová smlouva o rozpočtové unii je potřebným krokem na cestě k dlouhodobé stabilitě Evropské unie. Sociální demokracie smlouvu hodnotí realisticky. Je podle nás do určité míry nevyvážená svým důrazem na restriktivní opatření. Chybí jasné přihlášení se k regulaci finančních trhů, zejména vůle prosadit daň z finančních transakcí. Pravě nedostatečná regulace finančních trhů, umožnila finančním institucím brát si jako rukojmí celé státy a přenášet na ně své neúspěchy a selhání." Tolik pan Sobotka, který se tak významně zasloužil jako bývalý ministr financí o zvýšení českého státního dluhu.

  Pozoruhodný je v této souvislosti článek ředitele pro strategii společnosti Partners Pavla Kohouta o tom, jaký význam má pro euro česká účast na "sbírce" pro záchranu krachujících států unie. V závěru nelítostně konstatuje: "Zbytečnost české účasti je zřejmá, neboť těžiště záchrany prostřednictvím MMF bude rovněž financováno novými penězi vytvořenými Evropskou centrální bankou z ničeho. Řeči o solidaritě jsou jen kouřová clona. Vlastně i účast MMF je zbytečná; jejím cílem je jen poskytnout politické krytí akcím ECB, které jsou z hlediska jejích zakládacích listin ilegální. Pozoruhodné, kam se takzvaně vyspělá Evropa dostala."

  Při uzavírání mezinárodní smlouvy o fiskální unii se opakuje situace s nepřístupností přesného českého textu uzavíraných evropských smluv: tak, jako nebyl k dispozici konsolidovaný text Lisabonské smlouvy, není ani teď k dispozici z Bruselu český text smlouvy o fiskální unii. Předseda vlády Petr Nečas proto nechal vypracovat neoficiální překlad (!) Smlouvy o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii, tzv. fiscal compact. Českou i anglickou verzi Úřad vlády poskytuje široké veřejnosti.

  Je bohužel velmi pravděpodobné, že v blízké budoucnosti převezmou díky zcela pomateným voličům moc v tomto státě sociální demokraté s komunisty nejen v parlamentu. Tento "neformální" spolek touží i po dosazení svého člověka na pražský Hrad. Cesta k našemu začlenění do Němci vytrvale budovaného Svazu evropských socialistických republik tak bude otevřená a všichni ti, kteří tolik touží po našem vstupu do eurozóny budou uspokojeni. Staneme se definitivně další ze spolkových republik Německa, konečně dojde k zastavení našich jaderných elektráren a dostavba Temelína se konat nebude, elektřina k nám bude proudit z německých vrtulí. Díky přijetí eura budeme mít konečně pevnou a jednotnou měnu, tedy to, co se nám nepodařilo za dob sovětské nadvlády, kdy jsme se k jednotnému rublu nepřipojili, jen jsme všechny zahraniční obchody přepočítávali na ruble. Konečně budeme šťastní a získáme úžasnou možnost požádat o záchranu ekonomiky a odpuštění mezinárodních dluhů v případě, když díky socialistické vládě dojdeme konečně ke státnímu krachu podle řeckého vzoru.

  Opravdu hledím do budoucnosti s radostí a pýchou na to, že máme mezi sebou přece jen politiky, kteří dbají o naše blaho. Ať žije socialistická internacionála, ať žije soudružka Merkel a soudruh Sarkozy, pryč s našim neblahým spojenectvím s Velkou Británií, pryč s ODS a Václavem Klausem!
  7.2.2012 10:15 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Udělejte si z vašeho starého počítače datový sklad!

  Třeba tak, jak jsem to spáchal já osobně. Poté, co jsem chtěl skoncovat s trapným starodávným mnohokrát vylepšovaným desktopem a koupil si svůj první skutečně nadupaný notebook, jsem stál v rozpacích, co dělat s těmi hromadami dat uloženými na nikterak nepatrných discích toho starého pomalého nebožáka s Windows XP, který již nebyl schopen do sebe přijmout nejnovější Windows 7.

  Nejprve jsem jeden disk vymontoval a udělal z něj přenosný externí disk připojitelný přes USB. To byla sice dobrá myšlenka, která mě umožňuje dělat čas od času zálohu dat i systému nového notebooku, ale co dál? Ve starém desktopu byla stále disková kapacita kolem 350GB a hlavně ta data: fotky, videa a nevím co ještě. Jistě to znáte, kolik by to stálo času to všechno zrevidovat, vymazat vše nepotřebné a zachránit to cenné (?) na nějaký ten externí disk či DVD nebo flešku.

  A tak jsem začal realizovat šílený plán pořídit si takový domáci server bez monitoru, to, čemu se říká vznešeně úložiště dat. Velký LCD monitor jsem totiž chtěl používat jako externí k notebooku, ale jak ovládat tu bednu běžící na XPProf bez monitoru?

  A tak jsem propojil noťase s desktopem síťovým UTP kabelem, tedy tím překříženým (crossover). Vzniklo něco na způsob malé domácí sítě, tedy poté, co jsem nastavil v obou počítačích IP adresy ze stejné serie (192.168.0.1 a 192.168.0.2), nastavil sdílení pro disky v desktopu a povolil na tomto "domácím serveru" přístup pomocí Vzdálené plochy. Více na stránkách Microsoftu pro Windows XP a Windows 7.

  A bylo to na světě: zapnu oba počítače, chvíli si počkám než ten pomalejší, zatím neviditelný s ixpéčky naběhne a pak už se jenom na něj připojím přes jméno sdíleného počítače v Průzkumníku pomocí volby Připojit pomocí funkce Připojení ke vzdálené ploše.

  Mám teď na obrazovce dvě plochy: tu hlavní na noťasu a v okně je plocha "oholeného" počítače s ixpéčky, na které mohu dělat cokoliv, co se mi zlíbí včetně spouštění programů. Dá se z něj i tisknout na tiskárně připojené k notebooku. Samozřejmě si mohu nasdílet na noťasu všechny disky toho "uložiště dat" a přistupovat tak z noťasu k datům na desktopu.

  Tenhle hybrid má řadu výhod: například na XP provozuji komunikaci s mým obstarožním mobilem (zálohování adresáře), pro který Siemens neráčil udělat driver pro W7 - jak by mohl, když v roce 2006 s mobily skončil. Můžu tam i tisknout na starodávné jehličkové tiskárně Fujitsu, která se vyznačuje jedinou výhodou: má traktory pro skládaný papír, leč má tu vadu, že jí lze připojit jen přes paralelní Centronics konektor, který noťas nemá. A také pro ni není driver pro W7.

  Takže díky za tuhle sbírku staré techniky, které jsem tak důmyslně připojil k tomu nejnovějšímu, co si můžete dnes představit: 4GB RAM a procesor i5. Jediné, co mě rozčiluje, je nedostatek USB portů na noťasu. Tři prostě nestačí: fleška s maily a důležitými dokumenty, USB wi-fi s venkovní anténou, bezdrátová myš s klávesnicí (mám rád, když to klape a nesnáším ty trapné "pady", jsou nepřesné a bolí z toho ruce i hlava). A kam má člověk připojit laserovku nebo externí disk či skener? Jistě, existují multi USB huby, ale ty bez napájení nic neutáhnou a ty s napájením znamenají další kabely a zdroje. Pak notebook vypadá spíše jako chobotnice, než jako elegantní stroj na práci.

  A k čem se ještě takový hybrid starého a nového železa může hodit? Inu přece k zálohování notebooku. Zvolíte si v Ovládacích panelech Zálohování a obnovení a zde pomocí Změnit nastavení nabídnete některou předem vytvořenou a nasdílenou složku na "síťovém" disku desktopu. Záloha pak proběhne docela svižně díky rychlému propojení přes síťové karty, tedy min.10 Mbit/s, případně až 100 Mbit/s podle toho, jaká je karta na desktopu.

  Pozorného čtenáře ale v tomto místě jistě napadla zásadní otázka: jak se vlastně ten desktop bez obrazovky vypne bez zbytečného násilí? Vidíte, a to je to nejsnadnější ze všeho: prostě na té vzdálené ploše desktopu naklepnete do příkazového řádku shutdown -s -f -t 00 a po chvíli ta škatule zmlkne. Ještě větší elegancí je, když si vytvoříte na ploše desktopu zástupce a do jeho příkazového řádku vložíte shutdown -s -f -t 00 neboli vypnout počítač, vynutit ukončení běžících aplikací a nečekat ani sekundu. Přeji všem počítačovým kutilům krásnou, i když mrazivou noc. Nebo den, pokud jste si moje noviny otevřeli až v sobotu.
  3.2.2012 18:50 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Německo by nejraději zabralo Řecko jako další spolkovou zemi.

  Podle odhadů svaté bankovní trojice - Evropské komise (EK), Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Evropské centrální banky (ECB) bude nutné místo původních 130 miliard eur dohodnutých koncem loňského října zvýšit druhý záchranný balík pro Řecko na neskutečných 145 miliard eur (3 biliony a 659 miliard korun). Příčinou je prý další neočekávaně výrazné zhoršení ekonomiky země.

  "Komise je odhodlána dále posílit své monitorovací kapacity a v současné době rozvíjí své kapacity na místě," blábolil v sobotu podle agentury AFP mluvčí Evropské komise Amadeu Altafaj v reakci na návrh německé vlády. To připomíná historický výrok našeho exkomisaře Špidly "zdroje jsou...".

  Německá vláda, která jediná má snad ještě nějaké ty zdroje chce, aby se Řecko vzdalo zcela suverenity při rozhodování o daních a výdajích a předalo pravomoce jakémusi "rozpočtovému eurokomisaři". Německo to požaduje výměnou za udělení druhého balíčku finanční pomoci ve výši 130-145 miliard eur, bez kterého Řecko zbankrotuje a bude se muset pokorně a s hanbou vrátit ke své drachmě. Tento nový komisař - ministr financí EU - by měl mít pravomoc vetovat fiskální rozhodnutí řecké vlády, pokud by nebyla v souladu s cíli stanovenými mezinárodními, tedy nadnárodními věřiteli. "Demokraticky" by jej do funkce navrhli ministři financí eurozóny a měl by na starosti kontrolu řecké vlády při rozhodování o velkých výdajích.

  Podle britského listu Financial Times (FT) Německo prakticky požaduje, aby se Řecko vzdalo státní svrchovanosti nad fiskální politikou ještě dříve, než dostane druhý záchranný balík.

  Německá vláda si to představuje tak, že "externí odborníci" úřadující v Řecku by byli podřízeni přímo evropským institucím (?) a měli by i určité rozhodovací pravomocí. Řecko na to ale reaguje krajně odmítavě. "Řecko vylučuje postoupení řízení rozpočtu Evropské unii," uvedl v sobotu pro agenturu AFP vládní řecký zdroj. Pro řeckou vládu je to prostě příliš silná káva.

  Je zřejmé, že proces federalizace Evropské unie byl zahájen a Německo se chystá skoupit jednotlivé krachující státy a zavést na jejich území něco jako finanční protektorát. Sjednocená Evropa by tak mohla dostat charakter podobný zvěčnělému Rakousko-Uhersku, kde v jednotlivých sídlech národních států - federálních republik, by sídlili bruselští místodržící, kteří by rozhodovali o způsobech výběru daní a o hospodaření s takto získanými penězi v rámci celé Unie. Jednoduše řečeno: Němci se chystají vybudovat třetí nebo snad čtvrtou Říši a pro realizaci svého dávného snu hodlají využít zadluženost evropských států.

  Otázkou zůstává, zda se proti připravované ekonomické "okupaci" nebudou bránit obyvatelé dotčených zemí, kterým snad konečně dojde, k jakému účelu byla založena Evropská unie a proč vznikl projekt zvaný Euro. Možné sociální a politické bouře lze zastavit jedině penězi podle metody "chléb a hry". Otázkou je, zda mají Němci dostatek peněz na to, aby si tento klid koupili. Možná, že si na to někde půjčí. Třeba u čínských komunistů.
  30.1.2012 12:20 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Nejen v Praze je nadbytek rodinných a bytových domů.

  V Praze je celkem 9.130 neobydlených domů, z toho je 7.844 rodinných. Jen k rekreaci z nich slouží 301, 428 neobydlených domů je v přestavbě a dalších 215 domů je nezpůsobilých k bydlení. Neobydlených je i 375 bytových domů (činžáků), z toho jich je 32 v přestavbě a 16 nezpůsobilých k bydlení. Zvlášť pozoruhodný je počet bytových domů, ve kterých nikdo nebydlí. To by vydalo na slušné sídliště nebo okresní město.

  Údaje pocházejí ze sčítání lidu provedeného k 26.3.2011, které zveřejnil Český statistický úřad. V celém státě pak je celkem neuvěřitelných 376.847 neobydlených domů, z toho jich 166.760 slouží k rekreaci a 21.341 jich je nezpůsobilých k bydlení. Údaje jsou bohužel nepřesné, protože jsou v počtech neobydlených domů započteny i ubytovací zařízení, ve kterých není evidován žádný byt.

  Zajímavým údajem je i celkový počet obydlených bytů: 3,894.210. Z toho je jich jen 685.661 nájemních (17,6%). Ve vlastním domě nebo v osobním vlastnictví je 2,510.680 bytů (64,5%), 423.291 bytů je družstevních (11,1%). Jsme nepochybně civilizovaný stát: jen 13.541 bytů nemá splachovací záchod (3,5%), naproti tomu ve 2,204.487 bytech je osobní počítač s internetovým připojením (56,6%).

  Ochránce čistoty ovzduší jistě zaujme fakt, že 432.390 (11,1%) bytů je vytápěno kamny. 2,805.313 (72,0%) bytů je vytápěno centrálně, pro 1,468.488 bytů (37,7%) se jako zdroj energie používá plyn, pro 284.175 (7,3%) bytů je to elektřina, 293.660 (7,5%) dřevo a pro vytápění 345.991 (8,9%) bytů se používá uhlí, koks nebo brikety. Za posledních deset let poklesl počet bytů vytápěných ústředním topením z 2,816.000 bytů na 2,805.313 bytů, naproti tomu stoupl počet bytů s kotlem v bytě z 311.314 bytů v roce 2001 na 526.562 bytů.

  Pozoruhodné výsledky byly získány při sčítání občanů hlásících se k určité církvi nebo náboženské společnosti: z celkového počtu 1,467.438 se jich 1,083.899 přihlásilo k Církvi římskokatolické, 39.276 k Církvi československé husitské a 51.936 k Českobratrské církvi evangelické. Všechny uvedené církve za uplynulých deset let přišly o značný počet věřících: katolíci ztratili 1,467.438 příslušníků, husité 59.827 a evangelíci 65.276 příslušníků. Ze statistiky vyplývá, že celé 4,774.323 obyvatel údaj o své náboženské víře vůbec neuvedlo a 3,612.804 přímo uvedlo, že jsou bez náboženské víry. Jsme tedy velice pravděpodobně na špici bezvěrců neboli pohanů nejen v Evropě. Možná to ale ve skutečnosti není až tak hrozné, spíše to vypadá, že nemáme dobré zkušenosti s církvemi a také nemáme chuť se svěřovat státu s tak citlivým údajem, jako je náboženská víra.

  Zjištěné údaje by měly posloužit při rozdělování státních dotací církvím jen rámcově. Hlavním ukazatelem pro stanovení státní dotace totiž není počet obyvatel hlásících se k dané církvi. Je to především počet duchovních, které jednotlivé registrované církve nahlásí a slouží pro stanovení dotace pro platy duchovních a dalším ukazatelem je evidence církevního majetku sloužící pro stanovení nákladů na opravy. Více o financování církví naleznete v mém článku z 31.3.2011 nazvaném Proč se sčítají příslušníci církví?

  Výše uvedené statistické údaje pocházejí z Časopisu Statistika a my. Další výsledky sčítání lidu 2011 hledejte také na www.scitani.cz.
  26.1.2012 15:40 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Platíme všichni autorské poplatky a nic za to.

  Čeští a slovenští hackeři hlásící se ke skupině Anonymous v pondělí v 18 hodin zaútočili na web České protipirátské unie (ČPU). Piráti tím reagují na podporu, kterou ČPU vyjádřila úřadům při odpojení služby MegaUpload, která byla celosvětově využívána k nelegálnímu kopírování především filmů. Stránky ČPU jsou od včerejší 18. hodiny stále nedostupné (úterý 24.1.2012 16.00 hod).

  ČPU se na předem oznámený útok prý nijak speciálně nepřipravila. Otázkou je totiž, co by mohli správce webu vlastně podniknout a tak před ohlášeným útokem uveřejnili tento text: "Česká protipirátská unie zaznamenala pokusy o přetížení webové stránky www.cpufilm.cz již v neděli odpoledne a je si vědoma i útoku ohlášeného na dnešní den. Přijali jsme proto běžná bezpečnostní opatření, nicméně prioritní pro nás zůstává naše běžná činnost, tj. mimo jiné vyhledávání a mazání nelegálních kopií filmů na internetu a shromažďování důkazů proti pachatelům trestných činů, kterou ohlášený útok, ať již bude či nebude úspěšný, nijak neomezí. Návštěvnost webových stránek ČPU se, pravděpodobně díky ohlášenému útoku, zmnohonásobila, za což návštěvníkům děkujeme. V případě krátkodobého výpadku dostupnosti, ke kterému může dojít, se návštěvníkům našich stránek omlouváme".

  Skupina Anonymous Bohemia ohlásila svůj útok předem mailem, ve kterém stálo: "Důvodem útoku hackerů je prohlášení ČPU, ve kterém organizace schvaluje uzavření systému Megaupload". Stránky ČPU rozhodně nepatřily k nejnavštěvovanějším. Z provozu byly údajně zásahem hackerů vyřazeny i další weby hostované na stejném serveru. Více o tom píše český medvídek Pů neboli Daniel Dočekal na Pooh.cz. Kdysi jsem do jeho Svetnamodro.cz psal svoje první internetové články...

  Není to poprvé, co americké úřady zasáhly proti nelegálnímu kopírování autorských děl, zejména hudby a filmů, které vzniklo jako logické pokračování dřívějšího "předinternetového" půjčování si CD a DVD mezi kamarády. Jeden koupil a půjčil dalším k přehrání především filmů, protože málokdo si chce film pouštět dokola jako hudbu. Internet přinesl poté, co se jej podařilo zrychlit na dnešní úroveň nové možnosti, které logicky uživatelé internetu využili. Většinou se nejedná o obchodování s těmito produkty zábavního průmyslu, přesto nepochybně nelegální kopírování snižuje zisky producentů i prodejců a nepřímo má vliv i na cenu originálních médií, do kterých si výrobci tyto ztráty předem zakalkulují.

  Identifikovat například film přenášený prostřednictvím internetu nemusí být zcela snadné a tak se policie zaměřuje spíše na servery, které umožňují daný film či hudební CD nahrát a poskytnout je ke stažení komukoliv. V Česku existuje například server Megaupload.cz, na který můžete nahrát zdarma soubor do velikosti až 50MB, po registraci 100MB a po zaplacení "Fulluploadu" až 500MB a poskytnout komukoliv odkaz na tento soubor. Je samozřejmě na vás, zda nebudete páchat trestný čin porušováním českého zákona o autorských právech. Další podobnou službou u nás je Ulož.to s neomezeným prostorem a soubor může mít až 2GB. Její provozovatelé se však prý neobávají osudu, který postihnul Megaupload.com, protože mažou nahlášené závadné soubory. Podle právních expertů by však mohlo dojít i na ně.

  Celý spor o "megauploady" se točí kolem toho, že pokud někdo porušuje zákony, měl by být trestán individuálně. Zavírání serverů, které případné porušování zákonů v rámci dosud svobodného internetu umožňují, je i podle mého názoru nepřípustné, protože jeho provozovatelé na server žádný nelegální obsah nenahrávají, jen poskytují prostor na disku, často za úplatu. Pro policii a soudy je mnohem snadnější zavřít provozovatele takového úložiště, než dohledávat a stíhat ty, kteří ve skutečnosti zákony porušují. To je ona známá policejní zvůle, kterou jsme velice dobře poznali - tedy někteří z nás - za doby komunistického totalitního státu. Jak to vypadá, některé policejní komunistické metody se hodí i těm státům, které tak vehementně bojují za demokracii.

  A to včetně socialisty ovládaná Evropská unie, která by nejraději převzala od Číny plánované hospodářství a další otrokářské systémy státní moci včetně zrušení odborů a nepohodlných občanských aktivit. Krást se nemá, ale stíhat musí policie přece toho, kdo zákony porušil.

  Jak se píše na stránkách české Pirátské strany o razii proti Megaupload.com, "Zásah přesvědčivě demonstruje, že nahrávací průmysl je skutečnou hrozbou pro demokratickou společnost. Ve svém boji za oddálení budoucnosti se nezastaví před ničím." Co má na mysli Pirátská strana na mysli onou "budoucností", není zcela jasné. Pod záminkou ochrany autorských práv se ale nepochybně skrývá snaha zavést do internetu cenzuru. Jak se to dá udělat se mohou politici informovat u vlády Čínské lidové republiky.

  Evropská unie se nepochybně připojí k celosvětově připravované mezinárodní smlouvě ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement) namířené proti internetovému pirátství a padělatelství jakéhokoliv zboží. Základní informace k této dohodě si můžete přečíst na stránce Ministerstva průmyslu a obchodu.

  V souvislosti s "bojem" proti nelegálnímu kopírování autorských děl je absurdním znění našeho autorského zákona, který stanovuje platit prodejcům zařízení a médií, která dovolují pořizovat kopie autorských děl: "Odměny za zhotovování rozmnoženin zvukového nebo zvukově obrazového záznamu činí 4 % z prodejní ceny nenahraných zvukových a zvukově obrazových nosičů k pořízení rozmnoženiny pro osobní potřebu." Podobně se platí za první prodej kopírek a za každou kopii provedenou ve firmě provádějící kopírování tiskových předloh. "Jednorázové odměny příslušející při dovozu nebo při prvním prodeji přístrojů k zhotovování rozmnoženiny zvukového nebo zvukově obrazového záznamu činí 3 % z prodejní ceny prodaných přístrojů, ať tyto přístroje slouží k nahrávání jenom zvuku nebo jenom obrazu nebo společně zvuku i obrazu. U rozhlasových a televizních přijímačů, které umožňují zhotovení záznamu vysílání, činí odměna 1,5 % z prodejní ceny prodaných přijímačů." (pramen Autorský zákon, Příloha k zákonu č. 121/2000 Sb.)

  Asi to netušíte, ale při koupi počítače vybaveného mechanikou pro záznam CD/DVD jste zaplatili 300-600 korun kolektivnímu správce autorských práv a dále z každého DVD vždy přidáváte dalších 35 haléřů, stejně jste zaplatili i v ceně tiskárny a platíte za každý list papíru. Ptám se tedy, jaká za tyto nedobrovolné paušální poplatky získáváte práva na kopírování a v jakém rozsahu?
  24.1.2012 15:40 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Lékárníci nechtějí počítat tabletky.

  Podle návrhu ministra zdravotnictví Hegera by lékaři mohli předepisovat ne celá balení léků, ale pouze určitý potřebný počet tabletek tak, aby se nedobrané tablety nemusely vyhazovat. Ročně totiž u nás končí ve spalovnách léky za bezmála čtyři miliardy. Heger s nápadem přišel právě proto, aby se ušetřilo.

  Lékárníkům se to nelíbí a honem spočítali že takové šetření by nás přišlo draho. Podle předsedy představenstva Grémia majitelů lékáren Hampela by "výrobci léků museli přejít na výrobu léků v baleních po tisících tabletách určených k rozpočítávání v lékárnách a lékárníci by si na to museli pořídit speciální stroje".

  Pořizovací náklady jsou prý milion za každý stroj. "Počítejme: v Česku je přibližně 2 600 lékáren. Ty velké by nutně potřebovaly stroje minimálně dva. Celkem by si tedy lékárny musely pořídit technické vybavení za tři miliardy. Další zhruba miliardu by stálo spuštění celého systému," vyčíslil finanční věštec Hampel.

  To je přece úplná idiocie: proč by si měly lékárny z těch velkých balení vyrábět malá balení do foroty za pomoci strojů, které jsou určeny pro výrobce a velké distributory léků!

  A tak Hampel také hbitě spočítal variantu, kdyby museli odpočítat tablety sami lékárníci: prý by to v našich podmínkách znamenalo navýšení nákladů lekáren na odpočítávání tablet o 200 korun na každého člověka ročně. "Při současné návštěvnosti lékáren je to 9,5 miliardy za rok. Kdo to zaplatí?" straší veřejnost děsivou částkou Hampel v obavách, že na to budou muset lékárníci přijmout více zaměstnanců a připravuje tak pacienty na zdražení léků. Protože kdo jiný by ty "vícenáklady" měl zaplatit?

  Pro úplnost jedna informace: kdo vlastně stojí za spolkem Grémium majitelů lékáren? Tedy spolkem jen některých soukromých lékáren. Je to především ZENTIVA, vedoucí producent a distributor léků, dále společnosti PHARMOS a SCA Hygiene Products, s.r.o. (značka TENA).

  Když se podíváme do zahraničí, zjistíme, že tabletkový systém existuje i v USA, kde lidé v lékárně dostanou obyčejné krabičky s konkrétním počtem tabletek a se štítkem s názvem léku.

  Podle Hegerova návrhu by se ušetřily další peníze také tím, že by přece musel výrobci léků snížit ceny léků za velká balení po tisících kusech! Když to jde v USA a také v Kanadě i Británii, tak proč ne u nás? A navíc je toto řešení ekologické: zmizela by "platíčka" z umělých hmot včetně hliníku.
  18.1.2012 11:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  MusicJet je pěkná zmršenina: neumí vyhledávat.

  Na českém internetovém nebi se objevila po pádu serveru i-legal.cz nová služba MusicJet nabízející poslech (zdarma) i stažení hudebních nahrávek (za peníze). Stáhnete si speciální hudební přehrávač, zaregistrujete se a můžete si vyhrávat celý den to, co si v jeho databázi nahrávek najdete.

  A v tom je právě ten problém: naprosto chaotický vyhledávací algoritmus, který neumí najít konkrétní skladbu či track, i když zadáte oficiální název z CD, rovněž neumí najít skladatele. A co je nejhorší, neumí to hledat podle oficiálních katalogových čísel CD jednotlivých producentů.

  Je to nepochybně způsobeno tím, že je tato "služba" cílená na "spotřebitele" moderní popmusik a tak je podstatné, kdo to zpívá a nikoliv, kdo to napsal nebo vydal. Nesmyslný vyhledávač je tak naprosto nepoužitelný pro hledání v katalogu klasické hudby a to i v případě, že si do nastavení uložíte zájem o "vážnou hudbu". Zkuste si zadat do hledání "Dismas Zelenka" a budete se divit. Najde se vám i Diskopříběh!

  Jinak je to po zlikvidování služby i-legalne.cz jediný český pokus, do kterého se zapojili přední distributoři (UNIVERSAL, SONY MUSIC, PPOPRON MUSIC, Supraphon, WARNER MUSIC, EMI a CHAMPIONSHIP.) Na serveru i-legalne.cz, ktery se tváří, jakoby stále fungoval najdete při pokusu o registraci zprávu: "Společnost DVC International a.s. ukončila provoz internetového obchodu i-legálně.cz z důvodu zahájení insolvenčního řízení. Tato funkce je proto nedostupná."

  Starší generaci i mladí příznivci klasiky, jazzu a ostatních "okrajových" žánrů si tedy musí počkat buď na totální předělávku přehrávače MusicJet nebo doufat, že se najde nějaký jiný odvážlivec, který přesvědčí producenty o tom, že nejen mládež holdující popu jim může prostřednictvím internetu vydělat nějaké ty peníze a založí nějaký nový ClassicJet. Určitě by ale na provozovatele MusicJet měli zatlačit především interpreti klasiky a jazzu, kterým tak zbytečně unikají peníze. Stejně tak by bylo přínosné, kdyby například Supraphon zpřístupnil svoji databázi nahrávek provozovatelům e-shopů, kteří by tak mohli svým stálým a věrným klientům nabídnout nejen CD, ale i možnost si poslechnout či stáhnout nějaký ten hit dříve, než si celé CD objednají v klasickém balení v pořádné kvalitě. Stačilo by dát z takového placeného přehrávání přes internet prodejcům CD pár procent z nemalé marže, kterou jistě díky odstranění výrobních nákladů producenti mají.

  Bylo by jistě chybou, kdyby hudební producenti podlehli klamnému dojmu, že trh s CD skončil a nadále se bude všechno prodávat jen v digitální formě. Spousta milovníků hudby nemá náladu trávit svůj drahocenný čas stahováním hudby z internetu a jejím nahráváním na USB media či dokonce vypalováním CD. I když to zatím na soumrak CD vypadá, stačí si povšimnout obnoveného zájmu o analogové gramodesky, které také producenti již před řadou let zcela odepsali. Podobně to dopadne i s cédéčkami. Přečtěte si článek na e15.cz, kde se píše o tom, že i Lady Gaga si nechává v české firmě vyrábět svoje elpíčka! Jen se v článku tvrdí, že se vinylové desky "tisknou". Omyl, ony se lisují.

  A jedna pozoruhodnost na závěr: když uzavřete aplikaci přehrávače MusicJet v situaci, kdy se něco přehrává, pak hudba hrát nepřestane! Zastavit to můžete jen přes Správce úloh systému Windows (Ctrl+Alt+Del), kde musíte najít proces MusicJet.exe a ten shodit!!! Unikátní práce programátorů!
  16.1.2012 12:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Platíte si důchodové připojištění?

  Téměř dva miliony občanů možná přijdou příští rok o státní příspěvek k důchodovému připojištění. Právě tolik lidí si totiž spoří méně než 300 korun měsíčně. Stát chce změnou podmínek donutit občany, aby si spořili víc. Příspěvek lidem spořících 300 Kč měsíčně sebere, naopak lidem, kteří platí víc než tisíc korun, ho zvýší.

  Zvýšit si měsíční vklad do fondu o stokorunu budou ale muset i lidé, kteří teď spoří pětistovku měsíčně a budou si chtít udržet dosavadní výši státního příspěvku 150 korun.

  Stát naopak zvýší státní příspěvek klientům, kteří spoří tisíc korun a víc. Současný maximální státní příspěvek se totiž od měsíční úložky tisíc korun a víc zvýší na 230 korun měsíčně.

  Během roku 2012 čekají penzijní připojištění tyto zásadní změny:

  • V únoru 2012 končí možnost převodu prostředků mezi jednotlivými penzijními fondy při zachování současných výhodných podmínek.
  • V listopadu 2012 končí možnost vstoupit do penzijních fondů při zachování současných podmínek.
  • K 31.12.2012 se penzijní fondy transformují a už do nich nebude možné vstoupit.
  • Od 1.1.2013 vniknou nové účastnické fondy za nových podmínek pro klienty. Převody z původních penzijních fondů budou možné, návrat do nich však nikoliv.

  Odkazy:
  Zákon č. 426/2011 Sb. - Zákon o důchodovém spoření
  Zákon č. 427/2011 Sb. - Zákon o doplňkovém penzijním spoření
  Zákon č. 428/2011 Sb. - Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření.

  Pramen: www.srovnavac.cz.
  13.1.2012 10:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Duo Merkozy.

  Vraťme se ještě zpět na konec minulého roku. Na Silvestra uvedla německá televizní stanice ARD nelítostně drsnou parodii na duo Merkozy inspirovanou známým britským skečem ze šedesátých let "Dinner for one" (Večeře pro jednoho). Autoři parafráze si utahují z toho, jak smrtonosnou nástrahou je pro Sarkozyho současná image těsně semknuté dvojice. Německá kancléřka se ve skeči objevuje jako dáma z honosného domu zasedající ke stolu, kde už nejsou žádní další spolustolovníci. V sarkastické metafoře evropského summitu vystupuje Nicolas Sarkozy prostřednictvím komentáře zvenčí jako "věrný sluha", který je vždy připraven dolít své paní sklenku a plnit její pokyny: "Madam Merkel, podle stejné procedury jako na posledním summitu?" ptá se úslužně kancléřky. Podívejte se sami na "Dinner for one" The 90. rescue summit OR Euros for No One.

  Originál skeče "Dinner for one" je ovšem lepší nezávaznou zábavou než sledování toho, jak ve druhé světové válce "vítězná" Francie dnes poskakuje úslužně při budování mírové Evropské unie podle starých německých not.
  10.1.2012 10:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Nigel Farage - nepříjemná veš v kožichu EU.

  Pozoruhodné projevy některých evropských politiků najdete na euroseptik.cz. Zvláště doporučuji proslov britského politika jménem Nigel Farage (United Kingdom Independence Party - UKIP) nazvaný: Volný obchod máme i bez Evropské unie.

  Farage pronesl kromě řady dalších v Evropském parlamentu (EP) projev, který nepotěšil zejména pana Barrosu. Nigel Farage: Jste Bruselští břídilové.

  Do třetice všeho zlého si poslechněte jeho kritiku "prezidenta EU" Van Rompuye, ve kterém jej v EP označil mimo jiné za mokrý hadr. Když si na YouTube zadáte hledání "Nigel Farage", nejen se pobavíte, ale možná vám dojdou jisté souvislosti, které se jaksi v našich "státních" médiích neobjevují. Místo trapných přenosů z naší sněmovny nebo ještě děsivějších blábolů ze senátu by se Česká televize zasloužila o stát i národ tím, že by vysílala v přímém přenosu projevy poslanců Evropského parlamentu. Minimálně by to bylo zábavnější, než většina pořadů vysílaných v hlavním vysílacím čase.

  Farage je nejspíše výjimkou mezi ostatními europoslanci, kteří ve valné většině jen kývají na plány nevolených nedemokratických členů komise ve snaze se udržet na tomto finančně výhodném postu a ti největší kývalové sní o tom, že by se snad mohli sami stát komisaři s ještě většími příjmy. Na závěr si poslechněte milé vystoupení okouzlujícího Nigela Farage na téma Hra s Eurem skončila - teď přichází krach.

  Vystoupení našeho prezidenta Václava Klause v EP je proti tomu jen slabý neškodný čajíček. Celý text jeho projevu z 19.2.2009 v době českého předsednictví EU najdete na www.klaus.cz.
  9.1.2012 08:00 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Soudní dvůr EU nařizuje vládám států EU!

  Žadatel o azyl v kterémkoliv státě EU podle deníku Tageszeitung nemůže být předán jinému státu EU, kde by byl "vystaven riziku nelidského či ponižujícího zacházení." Tímto rozsudkem dal Soudní dvůr EU za pravdu šesti uprchlíkům původem z Afghánistánu, Iránu a Alžírska, kteří se do EU dostali nelegálně přes Řecko a následně zažádali o azyl ve Velké Británii a Irsku.

  Podle nařízení zvaného Dublin II, podle kterého musí být žádosti o azyl přezkoumány prvním evropským státem, do kterého uprchlík vstoupil, byli britskými úřady navráceni do Řecka, ve kterém jsou ale životní podmínky uprchlíků považovány Soudním dvorem EU za katastrofické.

  Soud, který se odvolal na LISTINU ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE, tak nařízení DUBLIN II zpochybnil. Jelikož se v roce 2010 90 % všech ilegálních přistěhovalců do EU dostalo právě přes Řecko, soud konstatoval, že "řecké úřady nejsou s to tento příliv uprchlíků řídit", což situaci přistěhovalců dělá často neúnosnou a lhůty nutné k přezkoumání jejich žádostí nepřiměřené. Proto by podle soudu britské orgány neměly ignorovat rizika, kterým žadatele o azyl vystavují tím, že je do Řecka podle nařízení Dublin II deportují. Po tomto rozsudku se tedy žádostí o azyl musí zabývat stát, ve kterém se uprchlík právě nachází.

  "Většina zemí EU odmítá přijímat utečence" – tak shrnuje Dagens Nyheter azylovou politiku členských zemí. Deset zemí EU přijme 90 % z 100 000 žadatelů o azyl, kteří každoročně zaklepou na brány EU, uvádí švédský deník. To znamená, že zbylých 17 států by mělo vyvíjet větší úsilí a že jsme velice vzdáleni harmonizaci azylové politiky, jíž mělo být podle rozhodnutí Evropské komise dosaženo do roku 2012, řekla deníku komisařka pro vnitřní záležitosti Cecilia Malmströmová. Deník cituje jednoho z expertů, podle nějž cestu k této harmonizaci ještě ztížila hospodářská krize.

  Některé země s "otevřenější" azylovou politikou se obávají, že budou nuceny přijímat ještě větší počet běženců, zatímco jiné, jako například Řecko, nové žadatele zcela odmítají přijímat. V dalších zemích, jako je Finsko nebo Nizozemí, klesl počet schválených žádostí o azyl v důsledku nátlaku pravicových populistických stran. Komisařka kriticky poukazuje na Řecko, skrze nějž vstoupilo za poslední dva roky do Unie 80 000 běženců a které těmto lidem nabízí "životní podmínky pod hranicí lidské únosnosti". Její slova ostatně dokládá rozsáhlá reportáž o přijímacím centru pro utečence v Tychero nedaleko řecko-tureckých hranic.

  S cílem lépe rozložit odpovědnost za přijímání běženců mezi členské státy navrhuje Cecilia Malmström mimo jiné nárazově vypomoci zemím s největším náporem žadatelů.

  Vypadá to celé značně zamotaně a složitě, ale stručně řečeno, můžeme napříště očekávat, že pokud její návrhy bude obsahovat některé další závazné nařízení EU, budeme dostávat povinný "příděl" nelegálních utečenců například od Řecka nebo z Německa, odkud to budou mít blíže. Zda dostaneme z evropských fondů náhradu nákladů na jejich případnou leteckou deportaci do země původu, není zatím známo. Možná bychom mohli použít italský trik, kterým umožníme nelegálům odcestovat do nějaké jiné země EU.

  Mnohem účinější by bylo vybudovat kolem vnějších hranic EU železnou oponu podle technologie vyzkoušené v minulosti východoevropskými totalitními státy. Řecko se o stavbu pohraniční zdi pokouší zatím neúspěšně. Nové zkušenosti v ochraně hranic by mohl také poskytnout Izrael.
  5.1.2012 13:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Chtěla bych se zeptat, zda tento telefon snímá gelové nehty?

  Nejedna slečna může mít problém s ovládáním svého mobilu s dotykovým displejem. Dnešní moderní smartphony mají displeje buď kapacitní nebo rezistivní. Rezistivní displej je možné ovládat dotykovým perem (stylusem) nebo prstem. Pro provedení zvolené akce je potřeba na displej trochu přitlačit. Naopak u kapacitního displeje stačí k provedení operace pouhý dotek prstu. Dá se ale ovládat pouze prstem, na běžné dotykové pero nereaguje. To může být problém například pro ženy s dlouhými gelovými nehty. Obecně se kapacitní displej doporučuje spíše těm, kdo již mají s ovládáním dotykové obrazovky určité zkušenosti. Pro ty, kteří se s ní ještě nesetkali nebo se jim třesou prsty, je lepší displej rezistivní.

  Rezistivní displej: povrch displeje je pokryt pružnou membránou s kovovou vrstvou, pod níž je ještě další vodivá vrstva. Při dotyku stylusem či nehtem se vrchní vrstva mírně prohne a spojí tak dvě vrstvy pod sebou a v místě dotyku začne procházet elektrický proud. Takové místo lze pak snadno vyhodnocovací jednotka rozpozná a vyhodnotí záměr uživatele. Vhodné pro gelové nehty.

  Kapacitní displej: princip fungování kapacitního displeje je založen na vodivosti lidského těla, v tomto případě prstu. Opět zde nalezneme vodivou vrstvu, která zaznamená dotyk prstem, uzavře v daném místě elektrický obvod a vyhodnotí pozici. Jak jistě chápete, jinak než elektricky vodivým předmětem to nepůjde, tedy ani gelovým nehtem.

  Problém je v tom, že prodejci většinou neuvádějí, jaký druh displeje nabízený mobil má. Informaci je většinou nutné si získat na stránkách výrobce mobilu nebo v odborné recenzi. Také se někdy uvádí, že displej je odporový, což znamená, že je rezistivní. Pokud máte v oblibě používání stylusu, dají se koupit i takové, které je možné používat jak pro rezistivní, tak i pro kapacitní displeje. Například Nokia SU-39 stylus, dejte si ale pozor na kompatibilitu s různými mobily. Takový stylus může pomoci i té slečně z dlouhými gelovými nehty...

  I když ještě stále nepřišla zima, může být problém ovládat mobil někde na horách v rukavicích. Kapacitní displeje totiž už dnes vytlačily starší, rezistivní technologii. Setkáme se s nimi všude od mobilních telefonů po tablety či počítače. Jedna z věcí, která jim byla vytýkána, byla nemožnost ovládat tyto displeje v rukavicích. Společnost Silic se však chytila šance a vyrobila rukavice speciálně pro kapacitní displeje. Rukavice se vzhledem neliší od klasických pletených rukavic, které můžeme zakoupit v každé tržnici. Jsou vyrobené z bavlny v kombinaci s lycrou. Díky tomu jsou rukavice odolné, teplé a také pružné. Čím se však rukavice liší od ostatních? Jsou to špičky tří prstů - prostředníčku, ukazováčku a palce. Špičky těchto prstů jsou upleteny ze speciální elektrovodivé textílie, takže kapacitnímu displeji nečiní nejmenší problémy tyto rukavice detekovat. Ovládání je velmi pohodlné a displej reaguje stejně, jako byste žádné rukavice neměli.(Pramen.)
  3.1.2012 12:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Umíme si vybrat své vůdce?

  Podle "průzkumu" iDNES.cz virtuální voliči do druhého užšího kola o post prezidenta vyslali dva velmi odlišné muže: statistika, úředníka a viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj Jana Fischera a podnikatele Tomia Okamuru. Karel Gott, který pravidelně vyhrává anketu Zlatý slavík, sloužící coby měřítko všeobecné popularity ze dvanácti nominovaných obsadil až osmé místo se ziskem 3 001 hlasů (3,9 %).

  Takový katastrofický výsledek skutečně nahrává hlasům "profesionálních" politiků včetně Václava Klause, kteří jsou proti přímé volbě prezidenta. Vypovídá to i o tom, že naprostá většina voličů nemá vůbec žádnou představu o tom, co by měl takový "lidem" zvolený prezident pro ten svůj národ vlastně dělat. Snad pouze jeden ze statisíců občanů si skutečně přečetl podrobně naši ústavu a jen několik z nich opravdu pochopilo, co se tam píše. Podobné "průzkumy" tedy slouží spíše pro pobavení obecenstva a především pro vyplnění prázdného papíru našich deníků či občasníků.

  Nejsme ovšem žádnou výjimkou, i ty slavné americké prezidentské volby jen slouží k tomu, aby momentálně nejsilnější politická a hospodářská mafie dosadila na křeslo amerického prezidenta snadno ovladatelnou loutku. Přesto se zdá, že si většina lidí stále přeje, aby je jako za starodávných časů vedl nějaký vůdce, který všem zařídí pokud možno bezpracný blahobyt, který neomylně povede národ nebezpečnými peřejemi současného světa. Nejlepší by byl samozřejmě spasitel, na kterého ostatně ještě stále čekají Židé, který by změnil celý svět podle božích nebo nějakých podobně dobrých a dokonalých zákonů.

  Pokud snad někdy lidstvo nějakého takového spasitele už mělo, stalo se ale pravidlem, že byl po jisté době natolik nepohodlný pro většinu lidí, že musel být zabit či jinak zprovozen ze světa. Protože před soudem "lidu" nikdo neobstojí, vždycky se na něm najdou nějaké "vady", pro které jej nemohou milovat, respektovat a poslouchat bez rozdílu všichni.

  Bylo by proto nanejvýš vhodné, abychom změnili naši ústavu opravdu revolučním způsobem a zanechali marných pokusů vybírat ty nejlepší ze svého středu volbou lidu. Možná by byl skutečně vhodnější přechod na řízení státu pomocí metod používaných při výběru manažerů velkých hospodářských korporací, které už dnes ve skutečnosti skrytě státy řídí. Sice se nám nelíbí, když se tato metoda vládnutí praktikuje na nejvyšší úrovni například v Evropské unii, kdy vládnou nikým nezvolení členové Evropské komise, ale světový vývoj k tomu směřuje.

  Někteří kritici to nazývají novodobým fašismem, obhájci tohoto trendu namítají, že přece není možné nechat rozhodovat zfanatizovaný dav na ulicích. Zdá se tedy, že soumrak takzvané demokracie západního střihu je nedaleko, i když zatím nevidíme poblíž nic, co by nám tuto zřetelně neúspěšnou metodu vládnutí a řízení států nahradilo. A to je to, co nás na budoucnosti děsí.
  2.1.2012 10:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Čína je opět nezávislejší.

  Čína uvedla včera do provozu vlastní navigační a lokalizační systém Beidou 2, nazývaný také Compass. Podle agentury AFP vyvíjí Čína tento systém od roku 2000 s cílem snížit svoji závislost na cizích technologiích. Compass zatím poskytuje služby pouze v oblasti Číny a v přilehlých regionech pro čínské i zahraniční společnosti v oblasti vědy a výzkumu. Podrobněji nebyla cílová skupina uživatelů specifikována.

  Čína se tak snaží o nezávislost na americkém GPS (Global positioning system), připravovaném projektu Evropské unie Galileo i na ruském Globálním navigačním satelitním systému GLONASS. Od roku 2007 Čína postupně vysílala na oběžnou dráhu první satelity.

  V roce 2012 bude zahájen provoz dalších šesti satelitů, které rozšíří pokrytí systému na téměř celý asijsko-pacifický region. Kompletní bude Compass po vypuštění celkem 35 satelitů vyrobených za pomoci čínských technologií. Systém by měl poskytovat informace pro kartografii, rybolov, dopravu, počasí i telekomunikace. Pramen.
  28.12.2011 14:25 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Dárky hýbou světem.

  Dárky, dárky, dárky!!! Dnes je poslední den, kdy můžete ještě bez obtíží pořídit poslední dárky. Sice si je můžete objednat ještě leckde i na internetu, ale řada obchodů nezaručuje jejich dodání během zítřka, jen v případě, že si je osobně vyzvednete ve "výdejně" nebo v kamenném obchodě firmy, která internetový obchod provozuje. Protože moje ratolesti takový kamenný a internetový obchůdek s CD/DVD provozují, vtělil jsem se včera do role Ježíška a svážel od distributorů z Prahy i okolí poslední objednané zboží. Nebylo to lehké, do vnitřní Prahy určitě ani dnes nejezděte, hlavně ne magistrálou nebo jakýmkoliv směrem napříč. Raději to objeďte někudy kolem, zaparkujte a dojeďte to tramvají , autobusem či metrem.

  Pokud si na poslední chvíli nevíte rady s dárkem, kupte nejlépe něco speciálního na zub, to nikdy nezklame. Děti by žádné dárky kupovat neměly, nejvíce potěší nějaké umělecké "dílko" vytvořené vlastní hlavou a rukou. Hitem v Anglii jsou například barevné koláže z poloprůhledných papírů zavařené z obou stran do folie, dají se krásně přilepit průhlednou isolepou na okno a nemá to chybu. Nebo když vám ta nejmenší ratolest obtiskne na papír ruku a neuměle se zkusí podepsat, úspěch takového dárku je zaručený. Radím na základě "tvorby" mých vnuků.

  Blíží se konec roku a zatím tonu v pochybách, zda budu na těchto stránkách pokračovat ve svých společensko-politických výlevech a počítačových radách. Ještě jsem se definitivně nerozhodl, počet denních čtenářů totiž není nic moc, něco kolem 60 - 70 za den. Možná se budu věnovat jen jednou týdně svému blogu na iDNES.cz, kde se občas objeví i zajímavé názory čtenářů. Uvidíme, řekl slepý, pokud budu mít prvního ledna depresi, asi to tak udělám.

  V každém případě Vám všem věrným čtenářům přeji klidné Vánoce, mezi svátky se ještě určitě potkáme. Možná, že mě dáte také dárek tím, když své známé přesvědčíte, aby se občas na moje výplody na AHASWEB.cz podívali. Pokud stoupne zájem, třeba vytrvám s frekvencí 5 x týdně. Opatrujte se, nepřecpěte se a snažte se šířit dobrou, nikoliv blbou náladu. Zdraví Vás Jan Bílek z Práglu, jak říkají Moraváci.
  23.12.2011 10:25 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Prezident pohřbívá s pompou Václava Havla.

  Dnešní "přesun" ostatků Václava Havla z jeho soukromého bývalého kostela sv.Anny (založil roku 927 kníže Václav) Pražská křižovatka byl svého druhu absurdním divadlem, které by se Vaškovi dozajista líbilo. První etapa vedená po tradiční cestě českých králů připomínala spíše neorganizované spontánní lidové procesí. Na nádvoří kasáren hradní stráže na Hradčanech poté rakev od občanů převzala armáda, aby jí se vší oficiózní pompou převezla na historické "Masarykově" dělové lafetě na Hrad do Vladislavského sálu na tryznu pořádanou prezidentem Václavem Klausem pro oficiálně pozvané hosty.

  Nevíme, jak si Václav Havel představoval svůj pohřeb. Možná o něm v poslední době uvažoval a možná si v duchu představoval spíše něco jako rychlé nanebesvzetí, oblíbenou to cestu významných duchovních vůdců lidstva v dávno minulých časech. Možná také po svém posledním rozhovoru s Jeho Svatostí dalajlámou přemýšlel o případném převtělení, které by mu umožnilo zrealizovat všechno to, co za svého života nestihnul a také napravit to, co se mu tak docela nepodařilo. Určitě se ale domluvili, kde se sejdou, až se oba odeberou na cestu z tohoto reálného světa.

  V každém případě jsme již teď svědky převtělování dříve živého Václava Havla do mýtické postavy českých dějin. Jedni budou jeho památku povznášet k výšinám, jiní jej již teď zatracují a ti, kteří se nazývají historiky se budou marně snažit o objektivní pravdu o jeho životě a skutcích.
  21.12.2011 11:25 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Nemáte v počítači místo na instalaci dalších programů?

  Dnes se vrátíme k praktickým a užitečným radám, budování kultu Václava Havla ponecháme politikům a médiím.

  Jak tedy řešit situaci, kdy při instalaci Windows byl pro systém a instalaci uživatelských programů vymezen malý prostor? Pokud se jedná o stolní počítač neboli desktop, prvním krokem bude přidání dalšího interního pevného disku, u notebooku můžeme diskovou kapacitu rozšířit externím diskem připojeným přes USB. Řešení problému malé kapacity diskového oddílu se systémem Windows si ukažme na konkrétním příkladu. Na původním fyzickém disku máme celkem dva oddíly: První označený jako disk C:, druhý jako D:. Kromě toho máme další fyzický disk a na něm dva logické disky - oddíly (partition) označené jako E: a F:

  Chtěli bychom naše dva oddíly C: a D: sloučit do jednoho oddílu C: a získat tak další místo pro instalování dalších programů. Je sice možné některé programy - které to nabídnou - instalovat i na jiné logické disky - oddíly, ale většinou to nejde, protože instalační rutiny směrují programy automaticky do složky Program Files na systémovém oddílu.

  Jak na to? Máme-li opravdu kritický nedostatek na disku C:, kdy nás systém upozorňuje, pak tu je okamžitá krátkodobá pomoc: změníme umístění virtuální paměti (stránkovací soubor) z obvyklého místa na disku C: do jiného oddílu, nejlépe na jiný fyzický disk. Může to být až 4GB, o které se prostor systémového disku C: zvětší.

  Postupujeme následovně: zvolíme Tento počítač, Vlastnosti, Výkon - Nastavení, Upřesnit, Virtuální paměť, Změnit. Zde vybereme například disk E:, zadáme Vlastní velikost (např.Počáteční 3500, Největší 5200) a zvolíme Nastavit.

  Stránkovací soubor na disku C: zrušíme volbou Nepoužívat stránkovací soubor. Následuje restart systému a určitě si to zkontrolujeme, jak to dopadlo. Na disku C: by vám mělo přibýt tolik, kolik jste na něm zrušili místa pro virtuální paměť.

  To však není řešení na dlouhou dobu. Pokud ale máte například program Paragon Hard Disk Manager (PHDM), zvládnete to snadno.

  1. Z logického disku/oddílu D: přestěhujeme všechna data na jiný disk, v našem případě na disk E:, který po zrušení původního disku D: přejmenujeme opět na D:. To aby již dříve nainstalované aplikace našly svoje data, tedy pokud nějaké na původním disku D: měly.

  2. Otevřeme PHDM (popisuji užití verze 2009, kterou jsem získal zdarma na serveru Giveaway of the Day), zvolíme Advanced Option, Advanced partitioning and hard disk management.

  3. Pomocí pravého tlačítka aplikujeme na disk (D:) volbu Delete Partition a tím vytvoříme oblast na fyzickém disku označenou (Unallocated).

  4. Klepnutím na disk C: vyvoláme vlevo nabídku funkcí a zvolíme Redistribute Free Space Wizard, kde se nám nabídne rošíření disku C: o prostor "vpravo" od něj, tedy na plnou kapacitu fyzického disku označeného jako Basic Hard Disk 1 (číslem 0 bývá označena mechanika CD/DVD).

  5. Pokračováním Next se připraví rozšíření a po skončení průvodce je nutné potvrdit, že to myslíte vážně, tlačítkem Apply na hlavní nástrojové liště nahoře. Teprve pak se stane, co jste si poručili. Před stiskem Apply to ještě můžete vzdát a ponechat tuto choulostivou operaci někomu zkušenějšímu.

  Při restartu počítače se ještě automaticky provedou nezbytné instalační funkce a poté bude po spuštění Windows váš disk C: dostatečně veliký pro instalace dalších a dalších programů. Konejte ale uváženě, čím toho na váš počítač nandáte více, tím pomaleji bude nabíhat i pracovat. Nejrychlejší je počítač, na kterém jsou jen Windows a internetový prohlížeč, nejlépe ten od Google.
  20.12.2011 11:25 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Z kulisáka a dramatika prezidentem.

  Takto bude možná za sto let začínat životopis Václava Havla v nějaké celosvětové kulové paměti lidstva. V šedesátých letech jsem jej nepoznán potkával v tehdy neznámém pražském divadle Na zábradlí, kde nejprve fungoval jako kulisák a později jako autor. Autor skvělých absurdních her, ve kterých se mu podařilo zachytit nezničitelný svět byrokratů, úředníčků, všech těch podlézavých dušiček a rychle kvašených funkcionářů, protože v té době žádní politici nebyli. Skvělá byla zejména jeho první hra, Zahradní slavnost režírovaná Otomarem Krejčou a uvedená v divadélku Na záhradlí 3.prosince 1963. Osobně jsem se s ním tedy nikdy neseznámil, chodíval jsem tam jen jako obyčejný divák. Jeho hry se mohly hrát především proto, že neměly žádný skutečný vliv na společnost díky té "malosti" divadélka pro sto diváků. Navíc se v nich zesměšňovali především úředníci a byrokrati, kteří byli v té době oblíbeným terčem komunistických médií. Havel hry psal pod značným vlivem tehdy znovuobjeveného díla Franze Kafky, který byl na jistou dobu vzat na milost jako součást literárního dědictví národa.

  Dalších čtyřicet let o Havlovi v obecné společnosti nebylo slyšet prakticky vůbec nic, jeho protistátní aktivity se odehrávaly v úzkém kruhu zejména pražských disidentů, mezi které jsem nepatřil. Přiznám se, že pro mě bylo velkým překvapením, když se po převratu objevily po Praze plakáty s nápisem "Havel na Hrad!" a trvalo mě jistou dobu, než jsem si toho neznámého pána na fotografii spojil s jeho dramatickým dílem z šedesátých let. Mezi lidmi se spíše čekalo, že se prezidentem stane Alexander Dubček, reformní komunista z roku 1968 a pozdější domácí vězeň Gustáva Husáka.

  Listopadový politický převrat, zorganizovaný velice opožděně po pádech komunistických režimů v okolních státech (Polsko, Maďarsko, Rumunsko a Východní Německo) "reformními" komunisty a pracovníky StB, kteří se chystali spíše udělat po sovětském vzoru perestrojku, Havla zastihl nepřipraveného na to, převzít moc ve státě. Přesto ale dokázal v krátké době se svými přáteli zorganizovat "nepolitické" Občanské fórum, založené v Činoherním klubu dva dny po převratu. Byl to pokus založit stranu-nestranu "pro lidi". OF dokonce nemělo zpočátku žádného předsedu.

  Zásadní roli při jednáních o převzetí moci sehráli členové občanské aktivity Most, muzikanti Kocáb a Horáček, kteří zorganizovali 20.listopadu 1989 setkání OF v čele s Havlem s předsedou Federální vlády ČSSR Ladislavem Adamcem. Pád komunistické strany, abdikace vlády a předání moci do rukou Občanského fóra byl velmi rychlý proces, který nikdo z opozičních řad neočekával. Vzhledem k tomuto faktu nebylo Občanské fórum připraveno zcela převzít výkonnou moc nad státem, a tak muselo přistoupit na kompromisní řešení. Nepodařilo se od moci zcela odstavit komunistický aparát, protože opoziční síly neměly dostatek kvalifikovaných lidí. Následkem toho se stalo, že část význačných pozic byla ponechána v rukou komunistů a komunistická strana nebyla oficiálně zakázána jako totalitní. Zřetelně to byl druh politického obchodu Občanského fóra a KSČ, kdy zákaz komunistické strany nebyl prosazen výměnou za zvolení Václava Havla do čela státu.

  Václav Havel se jako prezident stal spíše symbolem politické změny, než skutečným politikem. Nikdy nevstoupil do žádné politické strany ani žádnou nezaložil, i když byl k tomu mnohokráte veřejností vyzýván. Podle mě prostě neměl potřebné lidské vlastnosti, které by mu dovolovaly se stát skutečným rozhodným vůdcem národa, zejména pak pro naprostý nedostatek znalostí a vědomostí o řízení státu a zejména ekonomiky. Byl si toho samozřejmě vědom a tak ponechal ty "praktické" věci na starost - ač nerad - zejména Václavu Klausovi, se kterým pak vedl celou dobu jistý druh osobní války. Václav Havel ale bohužel nedokázal vytvořit ani vlastní filosofickou představu o tom, jak by měli občané tohoto státu žít a pracovat, nadneseně řečeno "pro větší společné blaho". Kazatelem se tedy nestal. Svým osobním životem se žádným skutečným příkladem nestal, zařadil se spíše mezi ty občany, kterým nečekaně spadlo restituované dědictví do klína. Ani tu Lucernu nedokázal opravit a nakonec ji zahanbujícím způsobem prodal. Na otázku, proč se nestal Václav Havel skutečným vzorem občana jsem odpověděl už před jedenácti lety ve stejnojmenném článku.

  Zůstane tedy jakýmsi nejasným symbolem nové postkomunistické éry v dějinách zemí koruny české, prvním "nedělnickým" prezidentem po rozpadu komunistické diktatury. Ač prezident a státník, Václav Havel se nejlépe cítil jako divadelník a spisovatel, v posledku i jako pan filmový režisér. Někdy mám pocit, že se stal prezidentem proto, že "nebyli lidi", jindy se mi honí hlavou představy, že "všechno je jinak" a že byl na svou funkci dlouhodobě připravován americkou CIA. Vždyť poté, co byl 29.prosince zvolen komunistickým Federálním shromážděním prezidentem Československé socialistické republiky (!), již v únoru 1990 odcestoval do USA, kde pronesl projev před americkým Kongresem.

  Je zvláštní sledovat, jak se lidé po jeho smrti aktivizují, svolávají přes internet a za zvuku zvonů slouží jakési pohanské mše na náměstích, pořádají panychidu za padlého hrdinu. Čiší z toho potřeba, kterou má jistá nemalá část veřejnosti: potřeba uctívat svů vůdce, své hrdiny, své padlé a činit to veřejně. Někteří dokonce na náměstích zvonili klíčemi. Někteří nezvonili, protože už přišli o auto, o byt či dům ve víru kapitalistického revolučního dění minulých dvaceti let. Zvonili ale místo nich ti, kteří získali během této doby klíče k novému autu, k novému bytu či domu.

  Jedno je jisté: Václav Havel se nesmazatelně zapsal do dějin nejen česko-moravsko-slezských, ale i slovenských (méně) a také do světových: Francie: Havel byl morálním svědomím celé Evropy, Německo: Havel byl hrdina, patriot svobody a buřič, Ruský tisk: Havel spojil nespojitelné a nemožné učinil možným. V každém případě je škoda, že nesplnil přání dalajlámy, který mu před týdnem přál alespoň dalších deset let života. Mohl se při nejmenším dožít ještě toho, že by si díky změně naší ústavy zvolil svého nového prezidenta. Pokud to ovšem tak dopadne. Klaus je totiž proti přímé volbě prezidenta! Politický boj pokračuje i po Havlově smrti. Už se ale může tomu všemu jen usmívat.
  19.12.2011 12:25 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Viry.cz: Stuxnet, Duqu a záplaty Microsoftu.

  Na stránkách Viry.cz se píše: Microsoft vydal pravidelný balík bezpečnostních záplat, mezi kterými figuruje i záplata, kterou popisují v Bulletinu MS11-087. Záplaty pochopitelně "záplatují" známé chyby v programech. Právě chyba související s touto záplatou je zajímavá tím, že ji již od října 2011 zneužívá havěť s názvem Duqu. Takové úmyslné zneužití chyby se odborně nazývá jako zero-day exploit (tj. útočník objevil chybu a neexistuje k ní oficiální záplata).

  Havěť Duqu je podobnou záhadou jako červ Stuxnet. Obě srajdy jsou podepsány důvěryhodným a ukradeným certifikátem, tudíž Windows nemají problém s nedůvěryhodností spouštěného infikovaného souboru, obě zneužívaly v té době neznámou chybu v operačním systému a obě se v podstatě nezajímají o běžné uživatele - útoky jsou totiž přesně cílené. Především v případě Stuxnet tak mohl na tohoto červa narazit i běžný uživatel na USB flash disku. Přes PC uživatele se sice snažil šířit dále na další přenosná média, nicméně o data uživatele zájem neměl. Jeho specializace byla velice úzká, jak plyne i z níže uvedeného textu, jenž jsem si dovoli přebrat z wikipedie. Šíření přes USB flash disky může připomínat zastaralou metodu šíření havěti po disketách, nicméně není ideálnějšího kanálu, jak se dostat například do vnitřní oddělené sítě nějaké té jaderné elektrárny či sítě pro ovládání bezpilotních letounů. Laicky řečeno: všude jsou lidé, kteří si chtějí zahrát hry a pokud nemají ve vnitřní síti přístup na internet, dotáhnou si tam hru alespoň na "flešce" :-)...

  Pokračování článku najdete na Viry.cz A račte si rychle zkontrolovat, zda ve vašem počítači proběhly všechny nejnovější aktualizace - tedy v případě, že máte nastavené automatické aktualizace. Pokud nikoliv, neváhejte a aktualizujte ručně (Ovládací panely, Systém a zabezpečení, Windows Update, Vyhledat aktualizace).

  Kromě upozornění na nutnost aktualizovat je ve výše citovaném článku důležité upozornění na vysokou nebezpečnost v poslední době tolik oblíbených a dnes již cenově velmi přístupných USB flash disků. Při jejich používání skutečně představují velké nebezpečí přenosem virů, červů a jiných potvor, které mohou převzít kontrolu nad vaším počítačem a případně vám nejen zneužít vaše data, ale i je zcela zničit. Proto je nanejvýš vhodné nastavit ve vašem antivirovém programu testování výměnných médií (disketa, CD/DVD a USB). Například v antiviru avast! je to v NASTAVENÍ ŠTÍTU SOUBOROV0HO SYSTÉMU, Testovat při připojování. V řadě firem je z těchto důvodů striktně zakázáno "flešky" používat. Jejich použití je také možné omezit na určité uživatele, počítače nebo zcela zakázat. Kromě ohrožení firemních počítačů hrozí také ztráta důležitých dat. Takže opatrně a s rozvahou. Více o tom najdete například zde nebo tady. Přeji krásný deštivý a větrný den. Vyrazit v tomto počasí ven je velká výzva pro vaši schopnost vzdorovat větru a dešti. Je to přece krása, bojovat s přírodou!
  16.12.2011 11:35 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Jsou dnešní staří moudří?

  To je tedy titulek. Je to vůbec česky? No nic, zkuste raději hádat, kdo napsal tato slova: "Když otcové prostě povolí svým dětem a nechají je dělat, co se jim zachce..., když se synové přestanou bát svých otců a vážit si jejich hodnot..., když se učitelé třesou před svými žáky, místo aby je vedli přímou cestou..., když dojdou věci tak daleko, že se staří podřizují mladým a přehlížejí jejich pošetilosti a nepřístojnosti a dokonce se jich účastní, jen aby nevzbudili dojem, že chtějí být autoritativní..., když se tímto způsobem rozdrobí duše a odolnost mladých..." Slyšeli jste to snad v nějaké hlubokomyslné debatě v rozhlase nebo v televizi? Řekl to snad nějaký nositel Nobelovy ceny nebo dokonce jeho svatost dalajláma? Nikoliv, hádáte špatně. Citovaný úryvek je z Platónova spisu "Politeia".

  Také vám jeho slova připadají nadmíru aktuální? Není divu. Ačkoliv se nám někteří vědci snaží tvrdit, že člověk se vyvíjí, nic takového není dozajista pravda. To, co se vyvíjí, jsou formy lidské společnosti - i když dnes znovu míříme pod gender hesly do dávno vynalezeného matriarchátu. Nepochybně se vyvíjejí technické prostředky, zejména pak zbraně, výroba nezničitelných umělých hmot. I když se zase vracíme k dávno vynalezeným větrným strojům a již staří Římané měli největší vynález všech dob - splachovací záchod. Pravda, máme počítače, ovšem první analogový počítač byl vynalezen již v Korintu (125 př.n.l.) a Hérón Alexandrijský (kolem roku 60) programoval chování strojů. Nic nového pod slunce jsme ve skutečnosti nevymysleli a měli bychom mít na mysli výrok jednoho židovského rabiho, který pronesl před smrtí varovné "všechno je jinak".

  Jsme stejně šílení a zmatení jako naši předkové před deseti či dvaceti tisíci lety. Jen se podívejte na naše politiky, lítají v tom stejně jako všichni ti vůdcové barbarských kmenů, starověcí vojevůdci a novodobí diktátoři. Částečně jde o mocichtivé idioty, převážně jsou mezi nimi ti, co touží po bohatství, které by si sami pro neschopnost nedokázali jinak získat. Aby se udrželi na trůnu, slibují co je napadne, rozdávají voličům nalevo i napravo a poté, co narazí na dno pokladny, hovoří o nutnosti abychom si my kromě nich utáhli opasky.

  Ale dost pláče: není nad to udělat něco pozitivního pro spásu toho zatraceného lidstva. Zkuste zpytovat svědomí, kdy jste něco chvályhodného udělali pro své bližní, při nejhorším alespoň pro sebe, případně vykonali nějakou práci, jejíž výsledek byl viditelný, i když třeba zcela neužitečný. Sám toho nemohu moc nabídnout: minulý týden jsem rozřezal a naštípal asi tak půl kubíku dřeva, vytisknul po intelektuálním zápase s počítačem i tiskárnou několik set firemních nálepek na balíčky a spravil neopravitelně rozbitý kazeťák.

  Dnešní poněkud vznešenou úvahu nad zkázou nepoučitelného lidstva zakončeme stylově rovněž s filosofem. Mnohem důležitější je podle Kierkegaarda "naplnit život smyslem, snažit se, aby byl žit v souladu se svým určením a ukončen v míru s poslední stolicí". A k pokroku lékařské vědy tento kontroverzní myslitel dodává: "Zachránit život člověka na několik let nemá velký smysl, je to směšné. Vážnější je dosáhnout toho, aby zemřel v blaženosti."
  15.12.2011 10:35 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Vodafone testuje v Berouně HSPA+.

  Vodafone spustil v Berouně test nejrychlejší technologie pro připojení k mobilnímu internetu v ČR. Jedná se o novou generaci technologie HSPA+ Dual Carrier DC 43.2 Mbps. Zatímco dosavadní technologie umožňuje dosahovat teoretických rychlostí až 21.6 megabitů za sekundu, nová generace je dvojnásobně rychlejší. Reálně dosažitelná maximální rychlost se pak bude pohybovat okolo 30 megabitů za sekundu.

  Této reálné rychlosti lze dosáhnout pouze s datovým USB modemem Vodafone K4605, který podporuje teoretickou rychlost až 43,2 Mbps. Vzhledem k tomu, že jde o testovací provoz, není tento modem zatím součástí standardní nabídky Vodafonu. Rychlost začnou v příštích dnech v Berouně testovat nejdříve vybrané firmy, které zde sídlí a jsou klienty Vodafonu. Pokud bude test úspěšný, plánuje Vodafone v příštím roce spuštění i v dalších městech. (Další podrobnosti).
  14.12.2011 12:15 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Máme všeho schopné vojenské logisty.

  Česká armáda bude řídit zásobování Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU) v zahraničních operacích. Prozatím budou armádní specialisté zodpovídat za logistiku převážně sousedních zemí a členů aliance, informovalo v pondělí ministerstvo obrany. Česko bude řídit nově vznikající Společnou podpůrnou skupinu logistiky (JLSG Joint Logistic Support Group) složenou ze specializovaných logistických jednotek armád středoevropského regionu.

  Projekt Společných podpůrných skupin logistiky by měl koaličním jednotkám v misích jako je například ISAF v Afghánistánu, poskytovat logistickou podporu. Otázkou je, zda je česká armáda k takové činnosti kvalifikovaná.

  Ukázku "schopností" českých armádních logistiků předvedlo Ministerstvo obrany, které právě teď "pohřešuje" dva obrněné vozy Tatra - každý za devět milionů korun, které byly v roce 2007 nasazeny v Afghánistánu u útvaru vojenské policie SOG. O dva roky později, kdy byl útvar SOG zrušen, se po nich slehla zem.

  "Materiál útvaru, pro který jsme nenalezli další využití, jsme v témže roce nabídli ostatním součástem resortu," řekl Lidovým novinám mluvčí vojenské policie Jan Čermák. Dodal, že poté "ztratil vozy ze zřetele". V pátrání se nedařilo ani ministerstvo obrany, které podle tiskového střediska vylučovací metodou pouze zjistilo, že u nich vozy nejsou.

  Bývalý poručík jednotky SOG, který chtěl zůstat v anonymitě, Lidovým novinám řekl, že když se jeho útvar rozpadl, nastal strašný chaos. "Lidi z útvarů po republice přijížděli do Prahy a rozebírali si naši techniku," tvrdí. Je prý proto možné, že tatrovky teď stojí někde u některé z českých či moravských posádek.

  Tatrovky byly pro jednotku SOG speciálně upravené dodatečným pancéřováním a kulomety. Naši šikovní vojáci uřezali střechu, aby se vozy vešly do přepravního letounu Herkules. I proto by o ně stál Vojenský historický ústav. Tam však žádná tatrovka nedojela. (Pramen).

  Je tu ještě jedna možnost: možná se právě teď v tatrovkách prohánějí po Afgánistánu bojovníci Talibanu, kteří je výhodně zakoupili od některého našeho logistika. V každém případě česká armáda prokázala, že její zásobovači dokáží zázraky včetně zmizení rozměrných nákladních automobilů za bílého dne. Kam se na ně hrabe mistr magie Criss Angel, možná by to dokázal David Copperfield, známý svým trikem, jak nechat zmizet rychlíkový vagon nebo Sochu svobody. Mistrovským kouskem je i způsob, jakým se dařilo čtyři roky utajit zmizení bojové techniky.

  Aktualizace 14.12.2011: Odvolávám všechno, co jsem na základě informací z deníku Lidové noviny uvedl v tomto článku a to včetně spekulací o schopnostech logistiků naší armády. Nic takového se nestalo, obě pancéřované tatrovky se podle prohlášení generálního štábu neztratily a jsou uskladněny v Zásobovacím středisku Rančířov. Slibuji, že už nikdy nebudu věřit tomu, co se v lidovkách napíše. Armádním logistikům se omlouvám. Podlehl jsem svým osobním vzpomínkám z roku 1961, kdy bylo při inventuře skladu jedné stavebně pracovní armádní jednotky, které jsem byl příslušníkem, nalezeno v zapečetěné bedně kamení místo granátů. Dnes se v naší profesionální armádě jistě nic takového stát nemůže.
  13.12.2011 12:35 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Čestný maršál trampů je na tom špatně.

  Ladislav "Frank" Nykl z Chodova na Sokolovsku patří mezi nestory českého trampingu, je čestným maršálem trampů v západních Čechách i amatérským badatelem o Divokém západu. Nejlepší léta má tramping asi už za sebou. Přesto podle Ladislava "Franka" Nykla z Chodova na Sokolovsku, dokud bude existovat kamarádství, romantika Divokého západu přetrvá. Ví, o čem mluví, Frank Nykl patří mezi nestory českého trampingu, je čestným maršálem trampů v západních Čechách i amatérským badatelem o Divokém západu. Za svou činnost ho ocenilo i muzeum Buffalo Billa v americkém městě Cody, které Buffalo Bill založil.

  Trampování provází Franka Nykla už od mlada. Začátky ale byly spíš drsné. "Byli jsme tehdy hloupá parta kluků. Napůl skauting, napůl tramping, prostě od všeho něco. Jenže pak kluci vykradli nějakou chatu a vzali dvě konzervy a tepláky a pak před mlékárnou pár lahví mléka. Udělali z nás organizovanou skupinu a odsoudili nás. Seděl jsem tři roky," popsal své začátky Nykl. (Pramen Náš tramp, celý článek zde).

  Jak se mu dnes žije? Píše o tom v časopise Čechoaustralan:
  "V roce 1991 mne rehabilitovali a to tak, že mi nabídli znovu práci v nemocnici a tam jsem zjistil, že mi kolegy i nadřízené dělají ti samí, co mě před lety vyhazovali. V tomto prostředí se nedalo pracovat a tak jsem nemocnici nakonec sám opustil. Pak jsem k tomu dostal anginu pectoris a tak jsem musel kvůli svému zdravotnímu stavu dělat na vrátnici ve fabrice Liaz Vintířov, kde jsem dělal 8 let, a proto mám teď malý důchod. Po veškerém „zvýšení“ mám dnes celých 6.800 Kč, zatímco příslušníci STB a všichni ti, co mi, jak sami říkali „znechucovali život“ dostávali vysoké platy a pak i mnohatisícové odstupné a důchody. Nikdy jsem nic od nikoho nechtěl a nedělal jsem to z falešného hrdinství. Jen jsem stál za svým slovem a rval se za svobodu člověka. Před nedávnem jsem požádal Sociální úřad v Sokolově o příspěvek na bydlení, protože jakmile zaplatím 2.400 Kč nájem, 1.200 Kč elektřinu, pak plyn, popelnice, televizi, telefon, internet atd. zbude mi tak 500 Kč na měsíc. To je přibližně 35 Kč (slovy třicet pět korun) na stravu na den. Je jasné, že si nic nekoupím a jím jen suchý chleba a polívky. Ten příspěvek jsem nakonec dostal, ale díky neustálému zdražování jsem i přesto skoro žebrákem. To se mi nestalo ani za hluboké totality, tam jsem i přes všechno měl co jíst. Nepodepisoval jsem ani nerozšiřoval Chartu 77 kvůli nějakým výhodám a penězům, jen chci mít ke stáru co jíst a koupit si třeba novou košili. Svoboda je krásná věc, ale když nemáte z čeho žít, tak je iluzorní. Byl jsem jen pěšákem ve velké politické hře a tak jsem na to doplatil. Jestli mi někdo poradí, jak mám vegetovat za mých pár korun na den, budu rád. Nikdy jsem neuměl krást, ani podvádět a tak nic nemám. Celý život jsem musel pracovat (jinak by mě zavřeli za příživnictví) a musel platit daně. My nemocní důchodci už těžko chodíme a tak nekřičíme s transparenty v ulicích. Asi proto nás nikdo neposlouchá, ale vy taky budete jednou staří." (Celý Frankův článek čtěte zde.)

  Frank Nykl se dopustil po vítězné "revoluci" zásadní chyby: kdyby se jakýmkoliv způsobem vetřel do přízně zakladatelů "nového demokratického" ministerstva školství a péče o mládež, nebo si by si našel nové kamarády na ministerstvu kultůry či vnitra, mohl se i dnes osobně účastnit na financích tekoucích do řady "neziskových" organizací a opatřit si pro svoje vlastní občanské združení řadu donátorů českých i zahraničních. Nejlépe by bylo založit museum českého trampingu, které dodnes nevzniklo a stát se jeho placeným ředitelem. Místo toho musel v roce 2006 pro nedostatek peněz ukončit vydávání tištěného trampského časopisu Stopař. Ten dnes existuje jen na internetu a Frank v něm má svůj blog. Jak sám říká, na spolupráci s bývalými estébáky, svazáky a komunisty neměl žaludek a proto na sklonku života obrací s hořkostí v srdci v dlani každou korunu.
  12.12.2011 10:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Kupujete chytrou nebo hloupou tiskárnu?

  Pokud jste se rozhodli si koupit novou tiskárnu, ať už dobrovolně nebo z donucení (jako já), protože se buď nedá připojit do vašeho nového počítače přes USB nebo pro ni její výrobce neráčil naprogramovat driver pro Windows 7 (můj případ s OKIPAGE 8iM, která se sice kabelem připojit do USB dá, ale driver není a nebude), pak vybírejte opatrně, dlouho a kupujte uvážlivě jako já.

  V první fázi hledání té nejlepší a nejvhodnější tiskárny musíte zcela zapomenout na výběr podle ceny. To by vás mohlo zavést do pekla a později byste marně litovali.

  Podle mne poté, co se rozhodnete zda tiskárnu černobílou nebo barevnou, měli byste si vybrat, zda bude tiskárna hloupá nebo chytrá. V identifikaci vlastností tiskáren všech možných značek vám může kupodivu pomoci senior mezi výrobci počítačů - firma IBM. Když jsem často marně pátral po informaci, zda je nabízený typ tiskárny Host-Based neboli také GDI (to jsou ty hloupé) nebo zda tiskárna umí interpretovat některý z nejčastěji používaných jazyků, např.PCL ve formě Printer Data Stream (to jsou ty chytré), náhodou jsem objevil přehledné a hlavně úplné tabulky tiskáren obsahující právě tyto důležité údaje na stránkách firmy IBM. Samotná firma IBM u nás nabízí prakticky jen pokladní malé termální nebo jehličkové tiskárny a tak je logické, že se snaží svým zákazníkům podat informace o tiskárnách ostatních výrobců, kteří dominují na trhu domácích nebo profesionálních laserových a inkoustových tiskáren.

  Přehledné tabulky s údaji o "chytrosti" tiskáren (parametry Host-based/GDI - PCL/PostScript) najdete na stránkách IBM například pro tiskárny HP, pro Canon, dále i pro Epson nebo Xerox, případně i Samsung či Brother i Fujitsu.

  Dostáváme se nakonec i k penězům. Máte-li jich neomezeně, pak jistě kupte barevnou chytrou laserovku. Když se podíváte na nabídku známých internetových obchodů jako je Lan-shop.cz, Mironet.cz nebo Alza.cz, najdete tam například docela levnou HP Color LaserJet Pro CP1025, která je ovšem Host-Based, to znamená, že při vytváření tiskové stránky musí veškerou práci zastat procesor vašeho počítače. S tiskárnami tohoto druhu můžete také v budoucnu očekávat problémy snížené podpory ze strany výrobce, tedy pokud jde o ovladač (drivery). Nevím jak vy, ale já očekávám, že moje tiskárna musí "přežít" nejméně dva následující nové operační systémy a vydržet v provozu alespoň deset let, tedy pokud se toho dožiji. To znamená sice vyšší náklady dnes, ale nižší náklady zítra. Jak říkával můj dědeček, nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci.

  Nebudu vás dále napínat, cože jsem si to koupil za zázračnou tiskárnu a kde. Po úporném hledání a rozvažování jsem zvolil černobílou HP LaserJet P2055 nesíťovou, s připojením přes USB. Jak jistě tušíte, patří mezi ty chytré (není Host-Based) a je rychlá s možností tisku všech možných druhů a formátů tiskovin. Možná se vám může zdát, že je poněkud rozměrná pro domácí použití a zbytečně chytrá. Má ale oproti tolik "oblíbeným" inkoustovým tiskáren velkou výhodu: náplň barvy nevysychá, což uživatelům inkoustovek přidělává jisté starosti i náklady. To, jak se rozhodnete, je samozřejmě na vás.

  Nezapomeňte při vybírání na provozní náklady na tonery, zejména u levných inkoustových tiskáren po čase zjistíte, že jste za ně zaplatili mnohonásobně více než za samotnou tiskárnu. U černobílých laserovek existuje vyzkoušená cesta formou renovace kazety s tonerem. Pro tiskárnu HP LaserJet P2055 renovace stojí 780,- korun s náplní na tisk 6500 stran A4 při pokrytí 5%. K tomu není co dodat.

  Na závěr informace, u koho jsem nakoupil. V závěru rozhodování samozřejmě hrálo to, za kolik kdo tiskárnu nabízí. Bylo to docela vyrovnané, vzal jsem v úvahu i existenci kamenného obchodu, ve kterém se dá na internetu vybraný produkt vyzvednout bez zbytečných nákladů na dopravu a nedej bože, i reklamovat. Pro Prahu tedy do užšího kola postoupil Mironet a Alza.

  A co rozhodlo? Moje dřívější výborné osobní zkušenosti s pracovníky Mironetu (prodejna Praha 6) naklonily váhu na jejich stranu a poté, co jsem dostal jako zaregistrovaný návštěvník obchodu dárek ve formě slevy 10 procent z internetové ceny, nebylo o čem přemýšlet. Tahle firma založená kdysi mladými studenty je plná stále mladých lidí, kteří nejsou nevrlí a jsou ochotní vám počítač sestavit přesně podle vašich přání, což jejich konkurence většinou nenabízí. Přeji jim tímto hodně zákazníků a sobě, aby tiskárna vydržela oněch deset let. A proč jsem včera nic nenapsal? Inu, kupoval jsem přece tiskárnu.
  8.12.2011 12:30 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Josef Mašín odsoudil sebevraždu Jana Palacha.

  Zuřivá diskuse se rozpoutala na Parlamentních listech pod rozhovorem Josefa Mašina o Palachovi. Mašín Palachův čin tvrdě odsuzuje například slovy "Nedovedu se vžít do duchovního stavu a představ člověka trpícího akutní depresí. Čtyři litry benzinu, který si k tomuto účelu koupil, k rychlému usmrcení rozhodně nestačí.
  V zemích zapadních civilizací upálení nebylo nikdy společensky přijatelné, ani nebylo předmětem veřejné pozornosti. Tento čin neodpovídá morálním hodnotám civilizovaných zemí. Je velice populární v Asii, odkud se tento způsob v šedesátých letech rozšířil do zemí východního bloku.
  Veřejná reakce na tento čin vypovídá o psychologické a kulturní úrovni těchto zemí. V Palachově generaci se psýché národa posunula na Východ, kde zůstává dodnes. Gándhismus byl výstižně popsán českým spisovatelem Janem Drábkem, který se po neblahých zkušenostech v Čechách vrátil zpět do Kanady. Česká veřejnost reaguje pod tlakem na určité události vždy stejným způsobem. Buď kladou kytice, nebo slibují poslušnost v masových shromážděních. Bylo tomu tak po atentátu na Heydricha a i v tomto případě."

  Odsudek Palachova činu i chování českého národa v dobách okupace cizími vojsky nadzvedl řadu čtenářů k nelítostným útokům na Josefa Mašína na jedné straně i k projevům souhlasu s jeho kontroverzními názory:

  I, když si Mašín nezaslouží kulku ale provaz, tak musím souhlasit s jeho názorem na Palacha. Ten, kdo si sáhne na život, ať už z jakýchkoliv ideologických pohnutek, není normální. Nestačí, že je to oblíbený prostředek náboženských teroristů. Také je budeme oslavovat?

  Mašín má pravdu, Češi uctívají Palacha díky své vrozené zbabělosti. Místo ,aby bojovali najdou si nějakého "svatého" symbol ,který ucívají ,aby nemuseli nic dělat.V současné době se to projevuje tím, že nedělají nic proti vládě, která je ničí a která škodí této zemi.

  Nechápu, proč parlamentní listy neustále probírají zločineckou rodinu Mašínů. Co dokázali, krom toho, že vraždili a loupili. Pravděpodobnější je že se jednalo o zakomplexované sadisty. Po celou dobu co odešli do ciziny, neudělali pro republiku nic. Zbabělé vraždění se stalo náplní života, proto se nechali naverbovat do vietnamu kde vraždili a nakonec stejně odtud zdrhli. Nechápu novináře, který se stakovým povlem vůbec baví. Primitivní zločinci, nic jiného. Jejich otec se musí v hrobě obracet. Ten byl jediný opravdový hrdina z jejich rodiny.

  Tolik nepatrná ukázka z dosti bouřlivé internetové diskuse. Je z ní zřejmé, že nadále pokračují spory o tom, zda byly činy skupiny bratří Mašínů přijatelnou formou boje proti komunistickému režimu a zda Palachova sebevražda upálením byla smysluplná. Přiznám se, že nad oběma těmito způsoby boje jsem dodnes v rozpacích. Domnívám se, že v obou případech byly lidské životy zmařeny zbytečně.
  6.12.2011 16:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Novináři sabotovali vyšetřování korupce kolem Pandurů.

  Název článku vypadá poněkud nepochopitelně, ale je to skutečně tak. Tím, že Mladá fronta Dnes a Právo zveřejnily 11.května 2011 výpověď rakouského manažera Stephana Szücse, utajeného svědka v případu údajně předraženého čtrnáctimiliardového nákupu obrněných vozů Pandur pro českou armádu, v němž může jít o vysoké úplatky, narušily vyšetřování především v Rakousku, protože po zveřejnění Szücsova jména odmítají vypovídat i další svědci.

  Policie bude únik informací při prověřování zakázky na nákup transportérů Pandur řešit do konce roku. Žalobce opět o měsíc prodloužil lhůtu. Ta tentokrát vyprší 31. prosince. Do té doby by vyšetřování mělo být definitivně uzavřeno. ČTK to v pondělí řekl státní zástupce ostravské pobočky Vrchního státního zastupitelství Rostislav Bajger.

  Podle zmíněných deníků Szücs prý uvedl, že si přítel bývalého premiéra Mirka Topolánka Marek Dalík na sklonku roku 2007 řekl o úplatek půl miliardy korun jako provizi za uskutečnění obchodu.

  Ačkoliv česko-rakouský policejní tým začal vyšetřovat nákup obrněných transportérů Pandur již v polovině loňského července, dodnes nejsou žádné konkrétní výsledky, nikdo nebyl postaven před soud. Můžeme se tedy domnívat, že novináři, možná nechtěně nebo i úmyslně, zasáhli do vyšetřování takovým způsobem, že nakonec nebude možné žádný trestný čin přesvědčivě dokázat zejména pro nedostatek svědků ochotných vypovídat. Stejně tak se ale můžeme domnívat, že i kdyby nebyla výpověď utajeného svědka rakouského manažera Stephana Szücse zveřejněna, stejně by policie pod politickým tlakem osob do případu zapletených nedokázala věc dostat až před soud. Nakonec bude pravděpodobně vše odloženo se závěrem, že "jeden pán povídal" ale nikdo to nepotvrdil. Inu, kdo by co potvrzoval, když by případní svědci riskovali, že si tím sami sobě pomohou do vězení. Metoda doporučovaná zvěčnělým doktorem Plzákem známá jako "zatloukat, zatloukat a zatloukat" bude slavit úspěch nejen v tomto případu korupce mezi nejvyššími politickými kruhy.

  O nezávislosti policie a soudů si můžeme nechat jen zdát. Hovoří o tom i červnový průzkum agentury STEM, podle kterého České policii tehdy důvěřovalo jen 51 procent lidí, v nezaujatost soudů pak věřilo jen 30 procent občanů. Po současných tahanicích mezi ministrem vnitra a "nezávislým" a neodvolatelným policejním prezidentem by asi důvěra v policii ještě dále při podobném průzkumu poklesla. Toneme v rozpacích nad zprávami typu, že "policejní prezident údajně zamlčel odcházejícímu elitnímu detektivovi Petru Krömerovi vzkaz od ministra vnitra Jana Kubiceho, který se s ním chtěl sejít a přesvědčit ho, aby u policie zůstal. ". Odchod Krömera od policie je jedním z vážných rozporů mezi Lessym a Kubicem. Dnes se šéf policie a ministr mají sejít, Kubice očekává, že mu Lessy donese svoji rezignaci, k níž ho vyzval počátkem minulého týdne. Šéf policie však důvod k podání demise zatím nevidí. Má jiný nápad: nabídne při dnešní schůzce ministru vnitra Janu Kubicemu, že na prezidiu zruší místo náměstka pro strategie, které nyní zastává Pavel Osvald. Ustoupí tak ministrovi, který spor o Osvaldův post vnímá jako jeden z důvodů, proč by měl Lessy rezignovat. Když se loď potápí, jednou z osvědčených metod je vyhodit přes palubu vše nepotřebné. Vše se odehrává pod dohledem televizních kamer a zvídavých až drzých komentátorů jako nějaká reality show. Má to jednu vadu: platíme si to sami a také na to doplatíme.
  5.12.2011 10:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Na soukromém maškarním plese se může hajlovat.

  Hajlování na maškarním plese ultrapravicového uskupení Národní odpor tak nebude potrestáno. Nejvyšší soud totiž zamítl dovolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který se neúspěšně pokusil zvrátit osvobozující verdikt pražských soudů nad hajlujícím účastníkem maškarního plesu. Soudy rozhodly, že hajlování v tomto případě není veřejně spáchaným trestným činem, protože se ho muž dopustil na uzavřené akci, kde hajlovali všichni přítomní.

  Sporná událost se stala loni před Vánocemi 17. 12. 2010. v Praze v jednom baru v průběhu společenské události pořádané neonacistickou organizací Národní odpor Praha pod názvem "N.O.P. Vánoční maškarní ples". Na tento ples v jednom z pražských barů přišel jeden z účastníků v karnevalové masce Adolfa Hitlera. Když ho přítomní uviděli, začali jej zdravit typickým gestem a provolávali nacistický pozdrav Sieg Heil, i když vlastně měli volat Heil Hitler. Jejich počínání zůstalo zachyceno na videozáznamu, který později analyzoval soudní znalec. Většinu z nejméně 15 hajlujících se ale nepodařilo identifikovat. Obžaloba původně tvrdila, že se muž veřejně dopustil podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, což nejvyšší soud vyvrátil.

  Tak to je docela pozoruhodný výsledek nestrannosti našich soudů, které v čele s nejvyšším soudem dospěly k názoru, že na maškarním plese, ale i kdekoliv jinde v uzavřené společnosti se může volat Sieg Heil a zdravit zdviženou pravicí. Kdyby se ale na místě "činu" vyskytli alespoň tři nehajlující pozorovatelé, které by toto konání ani nemuselo pobuřovat, pak se z toho stává zločin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Což se údajně v daném případě nestalo, protože spontánně hajlovali všichni přítomní. Na místě tak nebyl nikdo, koho by jejich počínání mohlo ovlivnit nebo pohoršit, tedy nikdo, kdo by nehajloval. Podle § 89 odst. 4 písm. b) tr. zákona je trestný čin spáchán veřejně, jestliže je spáchán před více než dvěma osobami současně přítomnými.

  Z uvedeného je patrné, že v uzavřených společnostech bez účasti veřejnosti si každý může provolávat co ho napadne zcela bez obav. Otázkou ale zůstává, zda nemohou být pohoršeni vyvoláváním protizákonných nacistických či komunistických hesel občané jdoucí okolo baru, hospody či jiné společenské místnosti. Pořadatelé by se tedy měli postarat, aby byla zavřená okna a intenzita řevu byla jen taková, aby na ulici nebylo nic slyšet. Celý text tohoto průlomového usnesení Nejvyššího soudu si můžete prostudovat na stránce Nejvyššího soudu.

  Jak se praví celkem výstižně ve Wikipedii, "Sieg Heil je stará německá fráze, která znamená zhruba „Vítězství zdar!" Sousloví bylo zneužito v dobách nacismu, kdy se stalo všeobecným pozdravem a projevem sympatií k Adolfu Hitlerovi a jeho boji za vítězství Třetí Říše. Bylo využíváno při veškerých setkáních, kdy byl pozdrav doprovázen ještě vztyčením pravice do úrovně ramen (případně o něco výše). Vztyčení pravice se nazývá hajlování (v češtině někdy psáno heilování). Za pronášení této fráze hrozí dnes v Německu až tři roky vězení. Podobným výrazem se postupem času stalo i Heil Hitler (Sláva Hitlerovi)."

  Hitlerovci pozdrav vztyčenou pravicí se spojenými prsty nevymysleli, byli to Římané, kteří tak vzdávali čest císaří se slovy Ave césar! V císařském období pozdvihnutou pravici jako pozdrav používal také Napoleon Bonaparte, který chtěl navázat na odkaz římských císařů. V každém případě se nedoporučuje tento "římský" pozdrav používat na veřejnosti. Naopak je povoleno vztyčenou rukou kynout zleva doprava davům, nezapomeňte ale roztáhnout prsty od sebe, alespoň palec. Pokud vztyčenou pravicí máváte rychleji ze strany na stranu, považuje se to za nevinné gesto loučení se s někým blízkým. Nashledanou v pondělí.
  2.12.2011 12:35 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Kandiduji na prezidenta.

  Bývalý premiér Jan Fischer je podle svých slov připraven kandidovat na prezidenta. Podporuje jednoznačně přímou volbu a uznává, že aby si hlavu státu mohli volit sami občané, bude třeba mnoha kompromisů. "Jsem připraven kandidovat na prezidentskou funkci a přistupuji k tomu odpovědně a s veškerou vážností. Z veřejného a politického života jsem nikdy neodešel, do stranické politiky ale vstupovat nebudu," uvedl bývalý premiér Jan Fischer pro ParlamentníListy.cz.

  Co k tomu dodat? I já jsem připraven kandidovat na prezidenta. Podporuji jednoznačně přímou volbu a uznávám, že aby si hlavu státu mohli volit sami občané, bude třeba mnoho kompromisů. Přistupuji k tomu odpovědně a s veškerou vážností. Z veřejného a politického života jsem nikdy neodešel (protože jsem tam zatím nevstoupil), do stranické politiky ale vstupovat nebudu. Moje názory jsou ovšem veřejnosti k dispozici již od roku 1998 na těchto stránkách.

  Na rozdíl od pana Fischera jsem v komunistické straně ani v jiné politické straně nikdy nebyl a i můj trestní rejstřík je čistý. Jediným mým nedostatkem je nedostatek peněz. To by mohlo být záminkou pro korupčníky, kteří by se mohli snažit mě podplácet. Když se ale nad tím zamyslím, tak podplácet prezidenta má smysl jen pro udělování milostí. Tady ale žádné nebezpečí nehrozí, protože já žádné milosti ani vyznamenání udělovat nebudu, k čemuž se zde místopřísežně zavazuji. Spoléhám tedy na vás, že mě budete volit.

  Možná, že se utkám v této bitvě o přízeň národa s Václavem Klausem, protože v případě zavedení přímé volby formou změny ústavy bude moci kandidovat i po třetí. Což tuší málokdo. Mimochodem, víte, že jsem s Václavem hrál kuličky? Mám ale velkou šanci nad ním tentokrát zvítězit, protože velká část národa jej nesnáší až nenávidí. Mě sice nikdo nezná, ale první kandidatura Václava Havla na prezidenta byla také překvapující. Znalo ho jen pár estébáků, komunistů, disidentů a několik kriminálníků, se kterými seděl v base.

  Moje volební heslo je jasné: Bílek na Hrad! Moje volební sliby: Pro občany České republiky bude vstup do všech objektů na Pražském hradě zdarma stejně, jako do všech galerií a muzeí i hradů spravovaných státem. Pokud budu zvolen, žádná amnestie se nebude konat. Bohužel žádné další pravomoce, které by mohly poskytnout blaho národu prezident nemá, jak se ostatně můžete přesvědčit v textu české ústavy. Z toho chabého výčtu przidentských práv jistě dojdete k závěru, že funkci prezidenta může vykonávat kdokoliv, kdo dosáhl věku 40 let a nebyl při tom zbaven svéprávnosti, což splňuji.

  A jedna důležitá věc na závěr pro ženy: prosadím, aby se změnil text této ústavy všude, kde se mluví o voliči, poslanci, senátorovi a prezidentovi. Nadále by bylo uvedeno volič, volička, poslanec, poslankyně, senátor, senátorka a prezident, prezidentka. Naše ženy si to zaslouží. Při té příležitosti by se mohl počet poslankyň, poslanců snížit na 99 nebo ještě lépe na 81, což je současný počet senátorek, senátorů. Děkuji vám všem předem za projev důvěry ve mě kladenou, kterou nezklamu. Ne, ještě jsem se nepomátl. Ještě ne. Co v tomto smyslu soudíte o panu Fischerovi?
  1.12.2011 10:35 [Trvalá adresa tohoto článku.]

  Některé odkazy na cizí internetové adresy nemusí s ohledem na časový odstup fungovat.
  
  
  
  Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
  Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.